S kterými ortopedickými problémy nejčastěji přicházejí pacienti Nemocnice Hořovice?
Pacienti nás navštěvují s běžnými problémy, jejich spektrum bude stejné ve všech nemocnicích v republice a ve všech běžných ortopedických ambulancích. Vzhledem k civilizačním nemocem jsou časté přetížení páteře krční a bederní z toho inzultuji bolesti ramen, lokte, dále pak jsou to bolesti dolních partií zad. Nedílnou součástí jsou čerstvé úrazy nebo poúrazové komplikace na pohybovém aparátu, v zimě jsou to časté úrazy z lyží, v létě naopak úrazy souvisí s dlouhým dnem a tím pádem vyšší šanci na úraz typu práce na zahradě nebo pád na kole. Dalším důležitým segmentem naší práce jsou problémy s artrózou velkých kloubu a samozřejmě pak všechny kontroly operací, jak plánovaných, tak akutních. Ambulance ortopedie jsou hodně vytížené, běžná doba objednaní na ambulanci je kolem 6 týdnů.
Ortopedické vybavení ve vaší nemocnici je na vysoké úrovni. Znamená to tedy, že dokážete chirurgicky řešit všechny problémy svých pacientů?
Samozřejmě, že ne, všechny obtíže lze řešit operačně jenom ve vysoko specializovaných fakultních nemocnicích nebo traumacentrech. My se nikdy nedostaneme k polytraumatu, a to povazuji za správné, protože specifické problémy potřebují specifické řešení a není v silách malých nemocnic danou problematiku obsáhnout.
Jakou roli hraje při náročné výměně velkých kloubů věk pacienta?
Dá se říct, že nehraje roli věk fyzický, tedy to kolik je člověku skutečně let, ale spíše biologický, jak mladý se cítí být a jak mladé a zachovalé má systémy ostatní, zejména kardiovaskulární. Věk není překážkou, operovali jsem plánovaně i lidi přes 95 let na náhradu kloubu. U úrazu jsme operovali i lidi starší než 100 let. Jiná možnost tam nebyla. Pokud profit převyšuje riziko, operujeme.
Jak dlouhé jsou u vás čekací doby na operaci?
Na každou operaci je čekací doba jiná. Například na běžnou artroskopii, nebo operaci předonoží, nebo jakýkoliv jiný zákrok s kterým se u nás váže 24 hodinová hospitalizace je čekací doba kolem 6 týdnů. Nelze to říci přesně, protože každý z lékařů má svoje časy na sále a tak termín závisí od možností daného lékaře, kterého pacient navštívil na ambulanci. Čekací doby na náhrady velkých kloubu se nám bohužel prodlužují. Nyní je to kolem 6-ti měsíců. Opět v závislosti od časových možností operatéra.
Kolik operací ročně provádíte? Jezdí k vám pacienti pouze z Berounska?
V Nemocnici Hořovice provádíme kolem 1400 operaci plánovaných. Další jsou neplánované akutní úrazy, těch je kolem 350. V Nemocnici Beroun se podílíme na dalších operacích, zejména artroskopiích a rekonstrukčních artroskopiích. Naše nemocnice je vyhledávána pacienty nejen ze širokého okolí. Pacientů z okresu Beroun je jen 25%, dalších 75 % představuje celou republiku. Významný region pro nás je Praha, Plzeň, Severní Cechy, Západní Čechy, Jižní Čechy a Středočeský kraj. Ale máme příležitostně i pacienty z Moravy a zahraničí /Slovensko, Ukrajina, Rusko/
Jak dlouho po operaci ve vašem zařízení pacienti zůstávají?
V zásadě máme 2 hlavní typy hospitalizací. Jednodenní výkony, na příklad příjem úterý ráno, propuštění středa ráno. To jsou výkony typu- artroskopie ramene, kolene, kyčle, hlezna. Dále pak operace úžinových syndromů, tenisových loktu. Operace ruky a předonoží. Další segment představují náhrady kloubu a ty u nás leží 7 dní. Nastoupí například v pondělí, úterý jsou operováni a za týden v úterý jsou propuštěni z 80% na rehabilitaci nebo 20% domů. Další případy jsou úrazy, tam je doba hospitalizace různá od 24 hodin do 2 týdnů.
Co je čeká dále a jaké mají možnosti rehabilitace?
Rehabilitace je možná na lůžkovém oddělení za hospitalizace. Každý náš pacient v průběhu naší hospitalizace na oddělení rehabilituje. Máme vlastní rehabilitační oddělení a 2x denně naši pacienti cvičí. Po propuštění je moznost pokračovat v rehabilitaci lůžkové nebo z domova docházet na rehabilitaci ambulantně. Kdysi jsme všechny pacienty propouštěli domů, rehabilitační oddělení neexistovala a pacienti to zvládli. Ortopedie Hořovice již v začátcích své existence nutnost následné péče brala jako prioritu a proto vznikla symbióza s Rehabilitační Nemocnicí Beroun. Nyní již u objednání pacienta na operaci stanovujeme přesný datum operace a přesný datum propuštění. Zároveň pacientovi dáváme kontakt na naší rehabilitaci v Nemocnici Beroun, aby tam zajistil pokoj dle svého uvážení. Pokud si pacient rehabilitaci nezařídí, není v našich silách po operaci danou věc řešit jinak než propuštěním po 7 dnech domů. Čekací doba na operaci u nás je 6 měsíců a na rehabilitaci cca 3 měsíce. Proto všechny pacienty na danou věc upozorňujeme a přesně jim stanovujeme časový plán, aby si vše mohli zařídit.
Jaká mohou nastat při ortopedických operacích rizika?
Každá operace má svá rizika. V řeči velkých čísel je u nás šance na poškození nervu v promile, také infekční komplikace máme pod 0,5 %, luxace v úrovni desetiny promile. Dá se tedy říct, že v tom patříme ke špičce. Ale v řeči malých čísel to můžete být zrovna vy, co budete jako pacient mít komplikaci. I když vás bude operovat nejlepší operatér na světě, riziko stále existuje.
Věnujete se i výuce. Jací jsou mladí studenti medicíny v porovnání s vaší generací?
Výuce na fakultě se nevěnuji. To přináleží zaměstnancům fakultních nemocnic. Ale s mladými absolventy se samozřejmě potkávám, třeba i na různých konferencích a odborných seminářích. Letos na jaře jsem se podílel na organizaci Středočeského ortopedického sympozia v Benešově, které má celostátní působnost. Můžeme si říct, že my jsme byli lepší, pracovitější, trpělivější, ale možná by to byl vzpomínkový optimizmus. Je správné, že mladí jsou jiní. Mimochodem to byli právě oni, kdo postupně odmítli sloužit nadčasy a kumulované služby od pátku do pondělí a jenom jejich tlakem se nyní situace normalizovala a začala se čerpat náhradní volna. Takže já mladým fandím. Věřím, že oni si taky uvědomují, že i naše generace je může obohatit
Co vás osobně přivedlo k ortopedii?
Když jsem se rozhodl pro medicínu, chtěl jsem se věnovat kardiochirurgii dětí. Vzhledem k obtížné situaci na trhu práce, bylo dané přání málo reálné a tak jsem zvažoval další směr. Možná mě ovlivnila Nemocnice na kraji města. Uvědomil jsem si, že chci dělat úrazy a operace kostí.
Existuje nějaké přání, které se vám ještě v odborném životě nesplnilo?
Samozřejmě. Myslím, že tam kde konci cesty začínají drobné cestičky. Prostě je nutné stále někam postupovat. V dnešní ortopedii jsem stále nespokojený s výsledky. Mně osobně zajímá organizace práce a optimalizace hospitalizace. Populace stárne a je tím pádem v horší kondici v čase hospitalizace. Kdysi se na náhrady kloubu operovali jenom přesně vybraní lidé, štíhlí, starší, s malými požadavky na další výkonnost. Dnes populace bohužel trpí nadváhou, nezřídka operujeme lidi, kde je nutné instalovat speciální stůl na operační sál. BMI pacientu překračuje 50, což je monstrózní obezita. Dále pak je problém operace mladších lidi, kteří mají vysoké požadavky na výsledek operace. Proto se nostop vyvíjí nové dizajny protéz, nové materiály, které vydrží vyšší zátěž. Velkým problémem jsou revizní operace, kde je již málo kostí a není mnohdy možné situaci uspokojivě vyřešit. Problémy zdravotnictví nejsou možná lidem známé. V Rakousku se počet operaci úrazů u geriatrických pacientu mezi roky 2000 a 2010 zdvojnásobil. Zátěž na systém to tedy představuje. Mým plánem je proto optimalizovat a zrychlovat vše co lze, aby se při stávající kapacitě nemocnice a v jejím personálním vybavení v budoucnu dalo pomoci většímu množství pacientů a nebyla při tom snížena kvalita a výsledek.
Máte při svém vytížení čas na nějaké koníčky? Které to jsou?
Můj koníček je rodina. Protože mimopracovního času mám velmi málo, redukoval jsem vše, co šlo. Ponechal jsem si jenom čtení, každý den cca 1 hodinu. Televizi nemám 14 let a tak jsem spoustu casu získal. Snažím se věnovat dětem - chodíme na procházky, na kolo, učím je lyžovat, protože věřím, že když budu starý, budou se oni věnovat mě. Systém sociální péče v case mého důchodu na to nebude mít kapacity.
