Pane primáři, působíte v Hořovicích již rok a půl. Jak se splnila vaše očekávání?
Zde v NH jsem našel velmi dobré podmínky k práci vytvořené osvíceným přístupem ze strany majitele a vedení nemocnice. Víte, vždycky je co zlepšovat, posunout věci o kousek dál, vylepšit organizaci práce, udělat prostředí pro lidi přívětivější. Ale to nejde provést ze dne na den.
Ve své dosavadní profesní praxi jsem se snažil vždy dát svým spolupracovníkům spíše osobní příklad, než lidi, kteří mě třeba ani neznají, dlouze přesvědčovat.
Navíc, stále mě nepřestává fascinovat práce s mladšími kolegy- lékaři, kteří jsou do práce zapáleni, netrpí předsudky a rádi přijímají vše nové a také se velmi rádi a rychle učí inovativní postupy, dosud neznámé typy a techniky operací aplikované např. u onkologicky nemocných, v gynekologické endoskopii, v senologii, tedy postupy, které dosud neměli možnost vidět nebo se jich účastnit. Ono to funguje totiž i naopak, z druhé strany, moji mladí kolegové obohacují mě, bez nich bych nebyl nic, protože naše práce je a musí být týmová. Jejich pomoc, podpora a zájem- to je moc důležitý předpoklad dobrých výsledků našeho společně započatého díla.
Jak uvádíte, jste gynekolog se zaměřením na endoskopickou a onkologickou operativu. Předpokládám však, že v praxi váš záběr je trochu širší?
Ano, pokud chce kdokoliv dobře zastávat práci primáře operačního oboru medicíny a zároveň chce mít klidné spaní, měl by znát problematiku dané profese v celé její šíři. V případě chirurgického oboru, jakým gynekologie je, to znamená samozřejmě kromě příslušného vzdělání a teoretických východisek, s jistotou zvládnout všechny typy operací, ovládat veškeré operační přístupy. Tzn. břišní otevřené operace, laparoskopii, vaginální operování, dnes již také roboticky asistovanou chirurgii, senologii, atd. Zkrátka umět a znát svoje řemeslo. Neboli, jak říká jedna moje mladší kolegyně: „čtyři dráty a kus dřeva (housle- pozn. aut.), ale když se to umí…“
Víte, vše se dá natrénovat, nacvičit, což o to, jen v medicíně ve srovnání s ostatními oblastmi lidského konání to učení řemesla a trénování trvá mnoho let, spíše několik desítek let a urychlit to nejde. Ale pokud máte štěstí, pevnou vůli, dostatek trpělivosti, trochu šikovnosti, zkrátka selský rozum, tak tyto vlastnosti vás bezpečně provedou rozhodujícími okamžiky práce a stanoví také její kvalitu. V mém případě to jsou pak momenty při operování v retroperitoneu, na velkých břišních a pánevních cévách, na prsu atd. Navíc to vlastní umění nespočívá jen v elegantním a bezpečném provedení celé operace, ale především v jejím správném plánování podle individuálních potřeb konkrétního pacienta a dané diagnózy.
Před rokem o půl jste změnil pracoviště, přišel do hořovické nemocnice ze stejné pozice v ÚVN Praha. Proč lékař vašeho formátu odchází z Prahy?
Asi mě v téhle fázi profesního života naplňuje představa práce venkovského primáře, který vykonává svoje povolání s jistotou na dobré úrovni tak, aby všichni lidé- pacienti z blízkého i širokého okolí se na něj mohli spolehnout a s důvěrou se s jakýmkoliv problémem obrátit a byli si jisti, že jim bude pomoženo. Pracoviště jsem změnil dosud pouze dvakrát. Po jedenácti letech a po patnácti letech. Ve druhém případě jde právě o dobu odslouženou v ÚVN Praha, předtím to byla klinika na Královských Vinohradech.
Souvisí to asi i s hledáním smyslu mojí práce, také určitého klidu a zázemí pro sebe a svojí rodinu, který by pak mohl přecházet na mě, na můj výkon, a tím vlastně i na moje pacienty, bez rozdílu, jak na ty místní, tak na pacientky z naší pražské ambulance a vlastně také na moje kolegy.
Jdu svojí cestou v dnešní době, v poměrně tristních podmínkách současného českého zdravotnictví, kterému, pokud nedojde k jeho zásadní reformě, podle mého názoru hrozí, že brzy zkolabuje. Stále nepřestávám hledat směr kupředu.
I přes obtíže systému českého zdravotnictví, o kterých mluvíte, a které jsou zřejmé, předpokládám, že hořovická nemocnice má dobré jméno. Jak je na tom ve srovnání mezi českými nemocnicemi?
Hořovická nemocnice má velkou spádovou oblast. Dnes už je vyhledávána pacienty z celé republiky i zahraničí. Nemocnice je nově zrekonstruovaná, respektive její další rekonstrukce a rozšiřování na základě velkorysých investic stále probíhá.
NH je moderně přístrojově vybavena, z mého pohledu- místo kde trávím většinu svého pracovního dne- operační sály - jsou naprosto srovnatelné s jakýmkoliv špičkovým pracovištěm u nás i v zahraničí. Z toho vyplývá, že i rozsah a úroveň poskytovaných služeb má vysoký standard.
Zmínil jste investice a přístrojové vybavení. Jaké novinky v tomto směru zaznamenalo vaše gynekologické oddělení?
Předně považuji za velký úspěch, že se nám v rekordně krátké době podařilo sestavit a novými operačními nástroji vybavit potřebný počet operačních sít. Dále se nám v tomto roce podařilo pro naše oddělení získat novou laparoskopickou věž, a to s komponenty na velmi vysoké technické úrovni. V neposlední řadě jsme na jaře letošního roku v oblasti malých gynekologických výkonů kompletně renovovali dosud již nevyhovující hysteroskopickou věž, včetně nákupu nových endoskopických nástrojů pro hysteroskopické operování.
Dále jsme získali pro oddělení a ambulance nové ultrazvukové přístroje a kompletně se vybavila další ambulance zaměřená na dětskou gynekologii, kterou vede nově přišedší zkušený a šikovný kolega z kliniky v Motole MUDr. Leoš Teslík.
Jak vidíte, vedení nemocnice má k racionálním investicím, jak do přístrojového, tak do personálního vybavení ruku otevřenou. A navíc další plány dlouhodobého rozvoje oboru- poměrně velkolepé- včetně nového operačního sálu, který by byl k dispozici pro náš obor, máme hotové…
V Hořovicích jdou investice správným směrem- přímo ve prospěch pacientů a koneckonců ve prospěch i nás zdravotníků a naší práce- bez zbytečných mezistupňů a zájmových skupin či politicky ovlivněných a zdlouhavých rozhodování, jak je to časté ve státní sféře, kde pacient a zdravotnický personál bohužel zůstávají většinou až na posledním místě. Kdybych na vlastní oči neviděl jak během jednoho roku nemocnice „vyrostla“ nikdy bych nevěřil, že v systému úhrad za poskytování zdravotní péče v této zemi, je něco podobného možné.
Předsevzal jste si ještě nějaké další osobní úkoly?
Úkoly, na které se ptáte, tkví spíše v rovině organizační, především v oblasti specializačního vzdělávání mladých lékařů- absolventů lékařských fakult. Dále zavádění v život některých inovativních, či dosud zde nevyužívaných postupů v daném oboru medicíny, ale to jak jsem již zmínil, bude vyžadovat ještě další velké úsilí.
Dal jsem si za úkol zakotvení jednotlivých stanic našeho oddělení, jejich personální zabezpečení, obsazení a stabilizaci chodu, tak aby byla umožněna co nejsnazší prostupnost pro mladé kolegy během jejich specializační postgraduální přípravy.
Pak mi záleží na trvalém rozšíření běžné endoskopické operativy v celém spektru výkonů, s tím je spojeno mnoho práce kolem inovace nástrojů atd., anebo zavedení běžné gynekoonkologické operativy v rozsahu této subspecializace, s tím související založení onkogynekologického týmu ve spolupráci s kolegy onkologického oddělení, což jistě k této skvělé nemocnici patří a vlastně už dnes bez problémů funguje. Samozřejmostí je udržení stávající specializační akreditace oddělení.
Dobrých nápadů je mnoho, vize ve spolupráci s vedením nemocnice máme, chuť do práce nechybí.
