„Péče o závažně nemocné děti není jednoduchá, a to jak časově, fyzicky, ale i emocionálně. Lékaři a veškerý personál, který je součástí oddělení, dělají maximum nejen pro své dětské pacienty, ale i pro jejich rodiny.“ uvádí primářka dětského oddělení MUDr. Mahulena Exnerová.
A právě na toto téma se zaměřil fotograf, pan Michael Hanke ve svém souboru fotografií „Naděje“. Pan Hanke dochází pravidelně na oddělení DIOP, aby prostřednictvím svého fotoaparátu zachytil jedinečné okamžiky péče o tyto děti. V jeho hledáčku se ale také stejně často objevují rodiny malých pacientů a celý multiprofesní tým, který se o děti stará. Krom lékařů, sester a sanitářek, které všichni vnímáme v nemocnici jako úplnou samozřejmost, jsou to ale také fyzioterapeuti, sociální pracovnice, speciální pedagožka, psychologové a nemocniční kaplani.
Díky panu Hankemu byl v pátek spuštěn projekt „DARUJME NADĚJI“ jehož prostřednictvím se fotograf pokouší upozornit na potřebu podpory závažně nemocných dětí a jejich rodin, ale také získat co největší obnos finančních prostředků, které následně poputují na zmiňované oddělení.
Vše probíhá přes transparentní účet nadačního fondu a všechny vytěžené peníze budou využity na podporu zlepšení zdravotního stavu hospitalizovaných dětí a zpříjemnění jejich pobytu na oddělení.
Představení projektu „DARUJME NADĚJI“ široké veřejnosti, i souboru fotografií „Naděje“ se ujala ČT24 v pořadu Události, komentáře, kde byl pan Hanke hostem.
„Nemocnice Hořovice si nesmírně váží lidí, jako je pan Michael Hanke, kteří pomáhají ve svém volném čase a bez nároku na honorář otevírat téma náročnosti péče o závažně nemocné děti a jejich rodiny. Váží si všech zaměstnanců i dobrovolníků, kteří svojí péčí, časem a energií dětem pomáhají. Medicína není jen o lékařích a sestrách, ale i o péči všech dalších, možná méně viditelných profesí, jako jsou dříve zmíněné sanitářky, fyzioterapeuti, speciální pedagogové, psychologové, sociální pracovníci, nemocniční kaplani, ale také třeba zdravotní klauni. Nesmíme zapomenout především na pečující rodiny nemocných dětí, bez nichž by péče nebyla kompletní, které jsou ale současně v centru naší péče. Všem zmíněným patří obrovský dík.“ doplňuje s vděkem primářka dětského oddělení MUDr. Mahulena Exnerová.
Teprve pokud vše společně tvoří jeden celek a vzájemně se doplňuje, pak je péče o závažně nemocné děti skutečně komplexní, efektivní a s nezbytným respektem k potřebám jednotlivých dětí a jejich rodin.
