"Úspěchem je každý posun," říká Blanka Červenková

18. 1. 2019

Paní Červenková byla jmenována náměstkyní ošetřovatelské péče. V naší nemocnici pracuje již 45 let.

 

 

Jak dlouho pracujete v Nemocnici Hořovice?

Letos v červnu  to bude 45 let. Nastoupila jsem druhý den po maturitě na pozici porodní asistentky. Během práce na gynekologicko-porodnickém oddělení jsem prošla všemi pracovišti, která se v rámci tohoto oddělení nabízí. Pracovala jsem na ambulancích i lůžkových odděleních, operačním sále pro gynekologickou operativu i porodním sále.

Jak vnímáte nemocnici tenkrát a teď?

Za tu dobu se to ani nedá srovnávat. Některé sesterské činnosti a postupy, které se dříve dodržovaly, jsou nyní překonané.  Příprava obvazového materiálu, sterilizace – vyvařování např. stříkaček a jehel a dalších nástrojů, ale třeba i zařazování chorobopisu do archivu. Pro práci sester a ošetřování pacientů nebyly žádné jednorázové pomůcky. V noci byl v celé nemocnici jeden centrální sanitář a na lůžkových odděleních většinou jen jedna sestra.
Celá budova je po rekonstrukci nová, pokoje jsou vybaveny sociálním zařízením s novými postelemi. Nyní provádíme operativu v pěti špičkově vybavených operačních sálech. Zlepšilo se prostě mnoho, včetně péče o pacienta, pomůcek a přístrojů pro kvalitní ošetřovatelskou péči. Na lůžkových odděleních máme administrativní pracovnice, které převzaly od staničních sester hodně administrativní práce a proto mají staniční i vrchní sestry více času na pacienty. Na každém lůžkovém oddělení mají své sanitáře a velmi rádi přijmeme další, pokud bude zájem. Chceme se více soustředit nejen na pacienta, ale i na zaměstnance. Naše zařízení má širokou škálu benefitů, které jsou zaměstnancům k dispozici, je to např. školka pro děti zaměstnanců či svozová doprava. Výhledově do dvou let bude postaveno přibližně 90 bytů, které budou určeny pro lékařský i nelékařský zdravotnický personál.

Co považujete za stěžejní na práci hlavní sestry? Co byste doporučila svému nástupci?

Aby se snažil být hodně mezi zaměstnanci, aby se mu podařilo co nejvíce proniknout do specifiky jednotlivých pracovišť, aby se snažil naslouchat lidem a i když nemůže vyřešit nebo splnit všechna přání, tak aby se snažil pro jejich práci vytvořit co nejlepší podmínky.

Co obnáší nyní Vaše funkce náměstkyně ošetřovatelské péče?

Spolu s nově jmenovanou hlavní sestrou Mgr. Jiřím Pichlíkem a s oddělením kvality péče v nemocnici, sledovat trendy a legislativu a implementovat ji do dokumentů i práce nelékařských zdravotnických pracovníků. Jsem samozřejmě i, vzhledem k bohatým dlouhodobým zkušenostem, připravena předat rady a získané zkušenosti všem, kteří o ně projeví zájem.

Co považujete za svůj největší profesní úspěch?

Vždy považuji za úspěch i každý posun, když mohu být u dění a maličko pomoci, když se věc podaří. Za jeden z mých úspěchů považuji svou práci na gynekologicko-porodnickém oddělení, kde jsem strávila většinu svého profesního života a na které vždycky budu velmi ráda vzpomínat. Ale i teď jsem ráda, když všechna oddělení v naší nemocnici pracují, když otvíráme nová oddělení. Jsem ráda, že u tohoto dění v nemocnici ještě můžu být a částečně i k němu přispět.

Chtěla jste vždycky pracovat ve zdravotnictví?

Vždycky tomu tak nebylo, původně jsem chtěla být kadeřnicí, ale osud tomu chtěl jinak.

Máte dva syny a trávíte spoustu času s vnoučaty, chtěla byste, aby pracovali ve zdravotnictví?

Synové ve zdravotnictví nepracují. S vnoučky je to však trochu jiné, často se mě ptají na nemocnici. Přesto, že je zatím brzy, moc by se mi líbilo, kdyby se z nich stali zdravotníci. Zdravotnictví je v dnešní době jistota, protože zdravotníky bude většina populace během svého života někdy potřebovat.

Nosíte si tzv. práci domů (myslíte na práci i doma nebo umíte „zavřít“ dveře)?

Práci se snažím domů nenosit, ale ač člověk chce nebo nechce, tak se někdy i doma práce v hlavě vynoří. V době náročnějšího období a nebo pokud mám před sebou závažná jednání, tak se tomu nedá ubránit.

Jak relaxujete? Co Vás potěší?

Nemám moc velký prostor pro odpočinek. Nejvíc relaxuji tím, že se raduji z maličkostí, ráda fotím a to hlavně vnuky. Teď v zimě, kdy je sluníčko nízko na obzoru a osvítí hrad Točník, rychle běžím, abych si tento okamžik vyfotila. V létě mi udělá radost Dlouhozobka svízelová, když k nám létá na muškáty. Mám radost, když si koupím sazenici růže, která vyroste a vykvete a ještě krásně voní. Raduji se prostě z maličkostí a nejspokojenější jsem s vnuky a manželem na společné dovolené.

Galerie