Máte hospitalizovaného známého? Můžete se s ním spojit díky videohovoru

Proč se služba videohovorů pacientů s příbuznými zavedla?

Jako nemocnice se snažíme pečovat o člověka se všemi jeho potřebami. Situace, v jaké se nacházíme už dlouhý čas, je náročná sama o sobě pro všechny. Velké omezení návštěv, jehož nutnost je neoddiskutovatelná, je velmi psychicky náročná nejen pro pacienty a pro jejich rodiny, ale také pro nás, zaměstnance. Na podzim jsme v rámci nemocničního paliativního týmu začali uvažovat o možnostech, jak podpořit pacienty, rodiny i zaměstnance v tomto nelehkém období. Jedním z nápadů bylo dopřát pacientům kontakt s jejich blízkými. Od samotného nápadu k realizaci neuběhla dlouhá doba, vedení bylo k této myšlence velice vstřícné. Byly zakoupeny tablety na jednotlivá oddělení, nainstalovány potřebné aplikace, pomocí kterých mohou videohovory probíhat. Od prvního okamžiku bylo vidět, jak moc je tato služba užitečná a za dobu více jak čtyř měsíců, kdy ji zprostředkováváme, jsem se v této myšlence jen utvrdila.

Jaký je o tuto službu zájem?

K dnešnímu dni jsme spojili celkem cca 120 hovorů pro celkem 46 rodin. Četnost, délku hovoru a čas se snažíme co nejvíce přizpůsobit potřebám pacientů a rodin. Někdy postačí jedno krátké spojení, ujištění, že se můžeme vidět, slyšet, že o "sobě víme". Jindy je to komunikace velmi intenzivní, více spojení v delším časovém období, protože hospitalizace může být různě dlouhá. Je také důležité, aby se dostalo do povědomí veřejnosti, že tuto službu v nemocnici nabízíme a že o ni kdykoliv během hospitalizace mohou požádat. Myslím si, že na množství hospitalizovaných pacientů by počet hovorů mohl být vyšší. Ale i tak jsem ráda za dosavadní zájem. Všechny rodiny byly za možnost konktaktu velice vděčné. 

Mohou vás kontaktovat i příbuzní nebo musí požadavek vzejít od pacienta?

Kontaktovat mne může úplně kdokoliv. Pacient, rodina, lékař, zdravotní sestřičky, sanitáři... Nemusí jít přitom o konkrétní požadavek. Může jít o podnět typu, že pacient psychicky strádá, je smutný, vzpomíná na rodinu. Když mi lékař či jiný pracovník, který je s pacientem v denním konktaktu, tuto informaci předá, mohu s tím dále pracovat, navštívit pacienta, zavolat rodině a nabídnout jim videohovor. A nejedná se pouze o tyto hovory, ale také mi např. někdo z rodiny poslal fotografie, které jsem si pak mohla s pacientem společně prohlédnout anebo třeba přečíst dopis. 

Jak to probíhá v praxi?

V praxi to vypadá tak, že mi zavolá rodina, která má zájem slyšet a vidět svého blízkého nebo mi zavolá lékař, že pacient / pacientka by ráda viděla rodinu. Na základě toho domlouvám s rodinou konkrétní náležitosti – datum spojení, přibližný čas a také aplikaci, kterou pro spojení použijeme (nejčastěji používáme whatsapp, ale spojovali jsme také přes messenger či viber). Pokud již máme vše potřebné domluveno, nic nebrání tomu hovor zrealizovat. V danou hodinu navštívím pacienta na pokoji a hovor spojíme. Zůstávám u spojení pro asistenci, někdy je potřeba pomoci s komunikací apod. Četnost spojení záleží na domluvě. Někdy spojíme jednou, jindy je to i 3x v týdnu po dobu i několika týdnů. Záleží na konkrétní situaci a rodině, snažíme se vyjít maximálně vstříc všem, kteří o to stojí.

Častěji spojuji starší pacienty, kteří buď nemají telefon vůbec anebo nemají moderní přístroj, který by jim videohovor umožňoval. Pro spojení není překážkou ani pacient s poruchou vědomí, slovně nekomunikující či pacient zmatený. I zde může být spojení velmi užitečné, protože může být podpůrné a přínosné pro psychickou pohodu pacienta slyšet známý hlas, ale i pro rodinu jako ujištění, že se jejich blízkému daří dobře. Protože návštěvy jsou výrazně omezeny na všech odděleních, spojujeme pacienty s onemocněním covid, ale i s jinými diagnózami.

Pokud je situace naléhavá nebo nelze-li spojení uskutečnit v rámci pracovní doby (po-pá, 8-16,30), není vůbec problém se domluvit na pozdější hodině či o víkendu.

Budete v této „službě“ pokračovat i po skončení opatření, kdy budou možné návštěvy?

O této myšlence jsem již uvažovala, protože jsme spojovali rodiny z druhého konce republiky či rodiny v zahraničí (Německo, Belgie, Španělsko). Myslím si, že je to jedno z pozitiv, které nám tato doba přinesla a ukázala, jak moc může být tento způsob komunikace přínosný. Dokážu si představit, že bude zprostředkování videohovoru standartní službou v případech, kdy nebude osobní návštěva z nějakého důvodu možná (vzdálenost, zdravotní omezení či jiné).

Stala se vám někdy v této souvislosti nějaká zajímavá situace?

Zpostředkování hovorů přináší spoustu různých zážitků. Od úsměvných, dojemných, i velmi smutných, záleží na konkrétní situaci zdravotní i rodinné.

Když rodiny spojuji častěji, stávám se součástí jejich příběhu. Prostřednictvím hovorů prožíváme různé emoce, od radosti, úlevy, lásky, přes smutek, strach či beznaděj. Vidět, jak si manželé po padesáti letech manželství posílají polibky a vyznávají lásku, vidět malá vnoučata s jejich bezstarostným úsměvem pozdravovat babičku či děděčka, vidět, jak se sejde u obrazovky snad půlka rodiny, aby mohli pozdravit blízkého a alespoň takto mu dodat sílu a naději. Jsou to okamžiky velice silné a důležité.

Někdy jsou to situace pro všechny velmi náročné, protože ne vždy mají příběhy šťastný konec, ale i v těchto okamžicích se snažíme být zde pro naše pacienty a jejich blízké.