Co Vás vedlo k výběru povolání zdravotní sestry?
V jedenácti letech jsem byla hospitalizována na chirurgickém oddělení v Rakovníku. Od té doby jsem se postupně utvrzovala v touze stát se zdravotní sestrou. Po ukončení Střední zdravotní školy na Kladně jsem nastoupila do Nemocnice s poliklinikou v Hořovicích. Krátce jsem prošla chirurgickým oddělením a potom už následovala interna.
Pro někoho se zdá až neuvěřitelné, že jste vydržela u té samé práce půl století. Jakou jste měla motivaci?
Po celou dobu mé aktivní činnosti jsem působila v dobrých týmech a naplňoval mě pocit dobře odvedené péče pokaždé, když se s námi loučil člověk, kterému jsme pomohli.
Kde jste brala energii a elán pro vaše povolání?
Energii a elán mi dodávala celá rodina tím, že v době nepřetržitých služeb zajistila dohled nad dětmi.
Jak hodnotíte vývoj nemocnice za posledních padesát let?
Nemocnice dokázala vždy držet krok s technickým rozvojem. Za výrazný pokrok považuji elektronickou komunikaci, veškeré diagnostické přístroje, léčebné přístroje a úroveň lékařské péče. V současnosti postupná modernizace interiéru, vnějších prostorů a přístavba dalších pavilónů kvalitativně zvyšují možnosti nemocnice poskytovat péči pacientům.
Co se za ta léta změnilo v povolání zdravotní sestry a co pořad zůstává stejné? Máte nějaký vzkaz pro mladší kolegyně?
S příchodem nové techniky se zvýšila náročnost na zvládnutí obsluhy a současně s tím se dostavil nárůst administrativních povinností. Myslím, že administrativní zátěž zdravotních sester, která v konečném důsledku ubírá čas pro přímou péči u lůžka pacienta, dosáhla vrcholu. Určitým ulehčením je rozdělení práce mezi sestru a pomocnou sestru. Mladším kolegyním a kolegům bych vzkázala, aby zodpovědně uvážili, jestli chtějí toto náročné povolání opravdu vykonávat.
