Mohla byste se krátce představit našim dětským pacientům a jejich rodičům?
V roce 2011 jsem zakončila studium na lékařské fakultě v Hradci Králové Univerzity Karlovy. Situace ohledně nedostatku praktických lékařů pro děti a dorost již tehdy byla vážná. Stávající praktičtí lékaři pro děti a dorost začali dosahovat důchodového věku a mladí lékaři absolventi neměli o obor zájem pro velmi složitou a trnitou cestu k získání atestace. Ministerstvo zdravotnictví zareagovalo na tuto situaci vypisováním tzv. rezidenčních programů, které finančně a organizačně mladým lékařům pomáhají stát se dětským lékařem praktikem. Takto státem podporovaných míst se ale ročně vypíše pouze kolem dvaceti na celou Českou republiku. Po ukončení lékařské fakulty se mi podařilo uspět ve výběrovém řízení a rezidenční místo pro obor praktický dětský lékař získat. Mojí školitelkou se stala zkušená obvodní lékařka MUDr. Jarmila Seifertová, kterou možná některé maminky znají z televizního pořadu Sama doma, kde paní doktorka v minulosti opakovaně vystupovala. MUDr. Seifertová byla mojí "průvodkyní a poradkyní" během postgraduálního studia, jehož součástí byla samozřejmě i nemocniční praxe. Tři roky jsem pracovala jako sekundární lékařka na dětském oddělení v Kolíně a rok jsem pak strávila na středisku MUDr. Seifertové na Kladně už jako obvodní dětský pediatr. Posledního září letošního roku jsem dokončila vzdělávání a nastoupila na volné místo do Hořovic.
Jak jste se dozvěděla o hořovické nemocnici a jaké jsou Vaše první dojmy z krátkého působení v ní?
O hořovické nemocnici jsem měla povědomí již během působení v Kolíně. Hořovická nemocnice je mezi pediatry vyhlášená tím, že je zde samostatné dětské oddělení a novorozenecké oddělení. Mezi oblastními nemocnicemi toto považuji za raritu a má to podle mého názoru veliký praktický přínos. Péče o novorozence je totiž naprosto specifická a velmi odlišná od běžné práce na dětském oddělení.
A jaké jsou mé první dojmy z hořovické nemocnice? Jsem nadšená. Moc se mi líbí interiér dětského oddělení, který je zcela přizpůsoben potřebám dětského pacienta. Líbí se mi lidský a profesní přístup kolegů lékařů a perfektně funguje i vzájemná spolupráce mezi dětským oddělením s mojí ambulancí praktického lékaře. Navíc je nemocnice situována i mimo centrum v krásné krajině s výhledem do zeleně, což já osobně také považuji za benefit.
Ovlivnil Vás někdo v tom, že jste si vybrala medicínu a zrovna pediatrii?
Vyrostla jsem na kopcích v Peci pod Sněžkou. Moji rodiče provozují horskou chatu. Bydlet v přírodě má spoustu výhod, ale i nevýhod. Zkuste si představit, že bydlíte v tisíci metrech nadmořské výšky, venku je mínus 5 stupňů, všude jsou závěje sněhu a už dva dny fičí prudký severní vítr. Vy máte zrovna nemocné dítě, které má už třetí den vysoké horečky... I takové momenty si pamatuji z dětství. Já jsem byla to nemocné dítě a moje obvodní lékařka za mnou přijížděla na sněžném skútru. S velkým obdivem jsem k ní vzhlížela... Se sestrou jsme si pak častokrát hrály na doktorku z hor.
S jakými plány přicházíte do Hořovic, jak bude fungovat Vaše ordinace a co nabídnete malým pacientům?
Preferuji individuální přístup k pacientovi. Ráda bych nyní, během krátké doby poznala, seznámila se a zapamatovala si své pacienty. Za výhru považuji, když mi ihned po vyslovení jména pacienta naskočí jeho obraz, zdravotní stav, jeho rodinná a sociální anamnéza, bez listování ve zdravotní dokumentaci. Považuji opravdu za nepřijatelné, když lékař své pacienty nezná. Mým cílem je, aby se u nás v ordinaci děti i jejich rodiče cítili dobře.
Jak trávíte volný čas, co Vás nabíjí?
Je mi příjemně v krásné krajině, to mě opravdu nabíjí. Moc ráda jezdím za rodiči do Pece pod Sněžkou, ale ani Berounsko jsem si nevybrala náhodou. Baví mě sport a výlety všeho druhu. Kdysi jsem hodně lyžovala, v této lokalitě bych jistě mohla lyžování nahradit jízdou na kole nebo jízdou na koni.
