Jak jste se dostal z Boskovic do Hořovic?
Na celostátním sjezdu Lékárnické komory jsem se před 15 lety seznámil s předsedou zdejšího okresního sdružení panem magistrem Veverkou. A mezi řečí jsem se mu zmínil, že uvažuji o změně, a on přišel se zajímavou nabídkou. Probral jsem to doma s manželkou, protože přeci jen máme dvě malé děti. Shodli jsme se, že to nebude jednoduché, ale že by to mohla být zajímavá zkušenost.
Jak trávíte čas bez rodiny?
Většinou si pustím nějaký film nebo hudební záznam. A sem tam si hledám informace na internetu. U televize umím strávit dlouhé hodiny.
Překvapuje mě, že se nevěnujete svým koníčkům…
Není na ně tolik času a nemám tady k nim zatím podmínky, ale to se časem zlepší a něco si přivezu. Některé koníčky jsem upozadil a nedostal jsem se k nim už 20 let.
Například?
Zajímal jsem se hodně o zoologii. Studoval jsem taxonomický systém a jeho změny, učil jsem se latinské názvy. Hodně jsem se zajímal i o modelářství. Začal jsem jednoduššími modely aut a pak jsem přešel k architektuře. Nedávno jsem zase oprášil klasický zpěv. A taky sbírám figurky vojevůdců – většinou mají nějaký reálný obličej – třeba Churchilla, Napoleona nebo Donalda Trumpa i Louise de Funése. Hodně jich má předobraz i v dobách druhé světové války.
Slyšela jsem, že máte rozpracovaný nějaký velký model katedrály.
Mám ho zatím jen na papíře. Je to moje představa katedrály, kde si hraji s různými typy výzdob a kleneb. Na cestách si prohlížím architekturu, a když se mi něco líbí, zakomponuji to do svého modelu. Je to asi moje celoživotní dílo. Snad ho někdy dokončím.
Aha, takže ta stavba nemá reálnou předlohu, je to vaše představa, jak by nějaká katedrála mohla vypadat?
Jak jsem říkal, inspiraci čerpám ze skutečných staveb, třeba hodně prvků jsem tam přemaloval po návštěvě katedrály Notre-Dame v Amiens. Kromě architektury si všímám i okolí a jsem nadšený palácovými zahradami, třeba takové Petrodvorce nebo Velká zahrada v Hannoveru. Rád bych postavil model nějaké pěkné zahrady. Nejde mi až tak o reálnou podobu, jen chci, aby můj model byl největší a nejhezčí.
Cestujete hodně?
Než jsem měl manželku, moc jsem necestoval. Teď cestuji víc, ale sám. Manželka zjistila, že cestovat se mnou je složité. Prohlídkou milánské katedrály jsem strávil sedm hodin. Pro ni to bylo nezáživné, takže mě začala vysílat samostatně, jen mi to naplánuje. Občas je to docela dobrodružné, protože neumím moc jazyky.
Také sbíráte řádové insignie, uniformy a kostýmy. Jak jste se k tomu dostal?
Uniformy nebo šaty nesbírám, nechávám vše šít u krejčího. Já mu je vždycky namaluji, udělám střih a přesně mu řeknu, jak to má vypadat, a dohlížím na něj. Šije mi i klasické obleky, které se dnes už tolik nenosí. Myslím fraky, smokingy, žakety… Já rád nosím společenské obleky. Prezentace kostýmů dělám víceméně pro své přátele. Čas od času je pozvu na nějakou akci, abych mohl své snažení ukázat. I proto jsem napsal knihu.
Vy jste napsal knihu? O čem?
Je o historii našeho rodu, ale když si ji přečtete, je spíš o historii Evropy od roku 1736 do roku 1960.
Když říkáte, že je to historie vašeho rodu, vy jste si dělal rodokmen?
Něco jsem si dělal, ale knihu jsem psal tak, jak jsem potřeboval. Slouží především k prezentaci různých řádů, nejen vojenských. Mám tam na fotkách nejvyšší řády různých států. Jistě znáte náš Řád bílého lva nebo nejvyšší pruské vyznamenání Řád černé orlice, což je nyní domácí řád rodu Hohenzollern. Mám i nejvyšší francouzský Řád svatého Ducha, který už ale Francie nepoužívá, mám napoleonský Řád čestné legie, z Anglie mám Podvazkový řád, ten se stále uděluje.
Kde se u vás vzal zájem o historii?
Já jsem chtěl historii dokonce studovat. Rodiče mi však vysvětlili, že si mám zvolit jiný obor. Navíc mi ani příliš nejde o historickou přesnost. Mám rád krásné věci – a to slavnostní uniformy a řády jsou. Podívejte se třeba na hermelínový plášť, jak se na něm řádové insignie vyjímají. Například Jiří IV. měl při korunovaci všechny nejvyšší řády, tedy Podvazkový řád, Řád zlatého rouna, Řád zlatého bodláku, což je nejvyšší skotský řád.
Kolik insignií máte doma? Počítal jste je někdy?
Šerpových mám osm a pak mám ještě deset řádových řetězů, což jsou řády nejvyšší třídy, a ještě několik řádů druhé a třetí třídy. Ty jsou většinou na řádových stuhách. Odhaduji, že řádů mohu mít tak padesát.
Kdo má větší šatník?
Manželka je minimalistka. Víc toho mám já. Když se mě na srazu vysokoškolští spolužáci ptali, kolik toho asi mám, řekl jsem jim, že tak 80 obleků. Myslel jsem si, že jsem to přehnal, ale spíš je to ještě víc.
Dalo by se říct, že jste milovník starých časů, starého historického oblečení...
To není nic starého. Vždyť v Británii se žaket běžně nosí třeba na dostihy, frak třeba na ples do vídeňské opery. Spíš bych řekl, že mám slabost pro slavnostní oblékání. Já nemám rád současnou pohodlnou módu. Takové ty tepláky i na ven, na nich není nic krásného.
„Tepláky i na ven, na tom není nic krásného.“
Kostýmy máte kvůli vlastnímu potěšení a kvůli focení. A vše tomu přizpůsobíte. Tedy řeknu vám, vaše paní musí mít s vámi asi svatou trpělivost.
Já ji jinak příliš netrápím. Ale samozřejmě občas reptá, když si třeba, jako nyní, nechávám narůst vlasy a vousy, protože se stylizuji do Petra Druhého, brazilského císaře. Měl jsem i podobu Napoleona III. Po zimě to ale sundám.
