Jak se daří skloubit vedení nemocnice s prací lékaře? Setkáváte se ještě s pacienty?
V úvodu musím říct, že jsem nikdy nechtěl dělat ředitele nemocnice a to téměř výhradně z důvodu, že jsem si nedokázal představit, že poté nebudu moci dále dělat svoji milovanou medicínu. Já sice již více než patnáct let působil jako lékař v různých vedoucích funkcích a poslední léta jako lékařský náměstek ředitele, ale vždy jsem si uchovával svoji lékařskou praxi a dokonce ji rozšiřoval vzhledem k tomu, že mám několik odborností, v kterých působím. Když jsem nastupoval na pozici ředitele, věděl jsem, že denní lékařskou praxi už nebudu moci vykonávat. Protože moji zásadou, je dělat vše, jak nejlépe svedu a ředitelování jsem alespoň ze začátku opravdu k mé spokojenosti nesvedl, byl jsem připraven první měsíce ve funkci vykonávat jen tuto činnost alespoň do té doby, než budu alespoň trochu spokojen sám se sebou. Pacienty v mé ambulanci léčby bolesti jsem pochopitelně opustit nemohl, tak jsem svoji ambulanci protáhl do večerních hodin, abych neošidil ředitelování. Jsem rád, že se mi snad moje iniciální období ve funkci podařilo překlenout a nyní se mohu občas a převážně ve službách věnovat i moji původní profesi anesteziologa. Nemohu v žádném případě tvrdit, že by se mi po mém oddělení, které jsem dlouho vedl, a zvláště po spolupracovnících často nestýskalo.
Na co jste ve Vaší nemocnici nejvíce hrdí?
Myslím, že bychom měli být především hrdí na naši nemocnici jako celek, obzvláště na to, co se podařilo za poslední léta vybudovat a kam jsme se dostali a jaké jméno má naše nemocnice. Já osobně jsem hrdý na to, že vedu zařízení, za které se nemusím stydět a na jehož zaměstnance jsem pyšný. I když je hořovická nemocnice díky našemu majiteli již téměř celá honosně zrekonstruována a vybavena nejmodernějším vybavením, pro mne zůstávají nejcennější lidé, kteří zde pracují. Obdivuji naše sestřičky, které se dokázaly vypořádat se změnami v systému jejich vzdělávání a mnohé z nich dnes již mají vysokoškolské vzdělání a zvládají nejen svoji odbornost, ale chovají se příkladně k pacientům a přestože tráví v nemocnici spoustu času, jsou schopny se zdatně starat i o své rodiny. Jsem hrdý na úspěchy našich lékařů, kteří kvalitně ošetřují stále více pacientů a většina z nich přes vysokou pracovní i časovou náročnost i s úsměvem na tváři. Vážím si i pomocného personálu, z něhož mnozí dokáží být zdatnými pomocníky zdravotníků a někteří dokonce dokázali vystudovat a zvýšit si kvalifikaci. Jsem hrdý, že mohu říct, že se nám zatím daří budovat nemocnici na přátelských vztazích nejen mezi zdravotníky navzájem, ale i ve vztahu zdravotníků k pacientům.
Středočeský kraj často paradoxně doplácí na blízkost Praze, jako by už všechno směřovalo tam. Pociťujete to také?
Ve středočeském kraji je velmi hustá síť lůžkových zdravotnických zařízení. Postupem času se jich celá řada profilovala tak, že se zaměřila na specializovanou činnost, například následnou péči či rehabilitaci. Nicméně i tak si jednotlivé nemocnice mezi sebou konkurují, což je obecně kladný jev, který se spolu s jinými vlivy podílí na zkvalitňování zdravotnické péče. Existence menších nemocnic v blízkosti velkých a super specializovaných pražských klinik není úplně jednoduchá. Některé z těchto zařízení působí jen jakýsi základní servis pro fakultní nebo jiné velké nemocnice, řeší jen jednoduché případy a složitější odesílají na vyšší pracoviště. Působí i jako doléčovací zařízení pro spádové pacienty, kteří byli léčeni jinde. Touto cestou se naše nemocnice nechtěla vydat, proto se snažíme být soběstační v léčbě většiny diagnóz a pouze minoritní část pacientů posílat na specializovaná pracoviště. Nemocnice Hořovice leží zhruba na polovině cesty, nyní dálnice, mezi Prahou a Plzní, proto je naším cílem být jedinou plně funkční nemocnicí v tomto regionu. Velké fakultní nemocnice v obou městech chápeme spíše jako spolupracující partnery v mnoha oblastech nejen v oblasti léčby našich společných pacientů ale třeba i v oblasti vzdělávání pregraduálního vzdělávání studentů lékařských fakult a zdravotních škol i postgraduálního celoživotního vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví.
Trend směřování pacientů s určitými diagnózami do fakultních nemocnic samozřejmě pociťujeme a chápeme to jako správný trend. Moderní medicína vyžaduje budování specializovaných center, které jsou špičkově vybaveny nejen technikou ale i příslušnými specialisty. Je správné, že například těžká poranění se soustřeďují do specializovaných traumacenter a pacientům dříve umírajících na infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu pomáhají v katetrizačních a iktových centrech. To neznamená, že naše nemocnice nedokáže léčit své pacienty na nejmodernější úrovni, dokonce jsme v některých oblastech medicíny velmi vyhledávanými. Právě tady spatřuji opačný trend, než který jste zmínila ve Vaší otázce, mnoho pacientů i z velkých měst směřuje právě do naší nemocnice. Naší snahou je, aby je k nám přitahoval nejen skvěle provedený výkon a kvalitní péče, ale i příjemné prostředí moderně vybavené nemocnice a přátelské vystupování personálu. V posílení těchto trendů vidím i naši roli do budoucna.
Do České republiky přichází tradiční čínská medicína. Plánujete nějakou spolupráci s čínskou stranou?
Myslím, že nejde jen o čínskou medicínu, ale o alternativu k alopatické medicíně obecně. I přes můj pozitivní vztah k alternativní medicíně, nemohu nerozlišovat mezi šarlatány a skutečně vzdělanými odborníky. Proto v naší nemocnici působí jen lékaři s patřičnými certifikáty. V současné době v naší nemocnici pracují lékaři zabývající se například akupunkturou nebo hypnózou a hledáme možnosti spolupráce s dalšími odborníky.
Co ve Vaší nemocnici nejvíce chybí, co byste rádi změnili, vylepšili?
Byl bych špatným ředitelem, kdybych tvrdil, že není co vylepšovat. Především je nutné pracovat sám na sobě a snažit se být příkladem pro ostatní, protože jak již jsem uvedl, naši velkou devizou jsou lidé, kteří zde pracují a pokud ti nepůjdou dále, bude veškerý technický i stavební rozvoj málo platný. Ale aby odpověděl na Vaši otázku konkrétněji a použil lékařskou terminologii, naší největší potíží jsou růstové bolesti. To znamená, že nemocnice je tvořena spoustou oddělení a ambulancí, jejichž činnosti úzce provázané a jak se snažíme více pracovat a přijímat více lidí a často pak řešíme problémy s tím, abychom tyto procesy sladili. Je na první pohled zjevné, jak nemocnice roste rekonstrukcí, což samozřejmě působí určité provozní potíže, které se ale vždy podařilo vyřešit. Rovněž rostoucí nároky na moderní přístrojové a obecně technické vybavení se především díky našemu majiteli daří uspokojovat. Takže pokud shrnu odpověď – vylepšovat je vždy co a přestat nelze, zásadní změny nepovažuji za dobré a chybí nám dvacátá pátá hodina dne.
Spolupracujete s ostatními nemocnicemi v kraji?
Jak jsem již řekl, spolupráce s velkými nemocnicemi je oboustranná. Nemocnice v Berouně je naše sesterská nemocnice, je vlastněna stejným majitelem, proto naše spolupráce je velmi úzká a spolupracujeme široce. Naše činnosti se doplňují, v zásadě lze říci, že naše nemocnice je více zaměřena na akutní péči a berounská na následnou péči a je známa především svojí rehabilitací. S dalšími okolními nemocnicemi máme dobré vztahy a to především s Oblastní nemocnicí Příbram.
Pociťujete jako nemocnice na špičkové úrovni nějaké rozdíly mezi nemocnicemi zřizovanými krajem a soukromými?
Na tuto otázku nelze jednoduše odpovědět. Zobecnit lze to, že soukromé nemocnice se musí zcela obejít bez dotací a na svůj provoz si musí vydělat výhradně svoji prací stejně jako jiné soukromé podniky. Na druhé straně jejich řízení bývá jednodušší a plošší a činnosti mnohdy efektivnější. Ale i mezi nemocnicemi zřizovanými krajem navzájem jsou rozdíly v kvalitě stejně tak i mezi nemocnicemi soukromými. Mohu za svoji osobu říct, že nemocnice v Hořovicích měla při privatizaci štěstí, současný majitel Ing. Sotirios Zavalianis se o nemocnici příkladně stará, což musí být na první pohled jasné komukoli, kdo do nemocnice zavítá a vidí, jaké změny nemocnice vybudovaná v šedesátých letech minulého století v posledních letech prodělala.
V posledních letech prošla nemocnice velkou rekonstrukcí. Co se změnilo?
Jak jsem již v předchozí odpovědi uvedl, změnilo se téměř všechno. V první fázi po privatizaci byla provedena velká obměna zastaralého přístrojového vybavení a pak byly zahájeny rekonstrukční práce, kdy došlo k přestavbě celé nemocnice, vznikly nové moderní ambulance, velkolepě byla zrekonstruována lůžková oddělení, kdy došlo k jejich rozšíření prostorovému, tak aby mohly vzniknout komfortnější pokoje pro pacienty. Bylo přestavěno dětské oddělení a bylo vybudováno v republice unikátní oddělení chronické resuscitační péče pro děti. Operační sály též prošly rekonstrukcí a rozrostly se do počtu. Bylo vystavěno parkoviště pro zaměstnance a na příští rok se plánuje stavba velkého parkoviště pro pacienty. V současné době se rekonstruuje jídelna a zázemí pro pracovníky. Do budoucna existuje spousta plánů, z nichž první by měl být vznik školky pro děti zaměstnanců.
Máte také vyhlášenou porodnici. Co svým pacientkám nabízíte, v čem je jiná?
Naše porodnice patří již mezi velké, rodí se zde kolem 1600 porodů ročně a počty stále stoupají. Kořeny úspěchu naší porodnice krom vynikající erudice personálu spatřuji již ve výše zmíněných faktorech, což je příjemné a moderní prostředí, ale především přátelské chování personálu k rodičkám. Porodnice je v tomto směru příkladem pro celou nemocnici. Rozvoj porodnice do těchto rozměrů by samozřejmě nebyl možný bez kvalitní péče o novorozence, proto postupem času vzniklo neonatologické oddělení, které je krátce po velkolepé rekonstrukci a poskytuje péči i o nedonošené novorozence.
