Kdy a proč jste se ocitl v Čechách?
S.Z.: Do tehdejšího Československa jsem přijel v roce 1985 studovat jako stipendista. V Řecku vládla socialistická vláda strany PASOK pod vedením Andrea Papandrea. Stejně jako dnes působí novopečený premiér Alexis Tsipras na veřejnost, i tehdy Papandreu vystupoval velmi atypicky. Snažil se například navazovat kontakty s tehdejšími zeměmi komunistického bloku. V rámci této politiky několik málo řeckých studentů dostalo příležitost studovat v Československu. Jedním z nich jsem byl také já. Po téměř roční jazykové přípravě v Zahrádkách u České Lípy jsem nastoupil na Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze. Promoval jsem v roce 1989, tj. v době sametové revoluce.
Předmětem vašeho podnikání bylo vždy zdravotnictví? Ev., jak vás napadlo se zajímat právě o koupi nemocnic? Která zdravotnická zařízení vám patří kromě Nemocnice Hořovice?
S.Z.: Byznys jsem začal dělat v Řecku, krátce jsem podnikal také v Polsku a pak v Československu. Nejdřív jsem působil jako obchodní zástupce známé řecké společnosti, pak jako společník a posléze jako spolumajitel firmy, která do ČR dovážela suché plody. Od konce 90. let jsem přešel do oblasti zdravotnictví. V této oblasti jsem začal podnikat nejdřív v Praze a pak v Pardubicích, kde jsme v roce 2002 otevřeli Radiologické centrum Multiscan. V letech 2006 a 2007 probíhala privatizace středočeských nemocnic. Můj zájem se soustředil na hořovickou a berounskou nemocnici.
Do nemocnic hodně investujete. Kde na investice berete peníze? Vracejí se vám tyto investice?
Počítám, že za těch sedm let, které od privatizace uběhly, jsem do rekonstrukce a modernizace vybavení obou nemocnic investoval stovky miliónů Kč. Investoval jsem celý svůj kapitál, který jsem získal v předchozím podnikání. O návratnosti vložených investic raději nepřemýšlím. Musel bych žít dalších 200 až 300 let, aby se mi vložené investice vrátily.
Dosáhnete na státní či evropské dotace? Pokud ne, vadí vám to? Považujete to za diskriminaci?
S.Z.: Na dotace dosáhneme jenom výjimečně… Jediné peníze, které jsme dostali ze státní správy, byla dotace na solární panely, které ohřívají vodu v Rehabilitační nemocnici Beroun, nebo na několik dalších skutečně velmi marginálních projektů, nedosahujících ani jednoho procenta proinvestovaného kapitálu.
Z principu mě vadí, abych neřekl, že přímo uráží, rozdílný přístup státních institucí, zejména Středočeského kraje k státním a soukromým zdravotnickým zařízením. Je to, jako když učitel pochválí ty nejhorší žáky a zároveň pokárá ty nejlepší za jejich dobré výsledky. A také mi vadí, že se soukromníkům vyčítá, že jen vyzobávají rozinky. Tedy, že berou jen ty pacienty, kteří se jim vyplatí. Nevím, jak kde, ale my bereme všechny. Přes 86 % lidí pak dál využívá naše služby.
Jakou máte spolupráci s městy, v nichž jsou vaše zdravotnická zařízení? Co by se mělo ve vztazích nemocnice vs. město změnit?
S.Z.: Velmi živě si vybavuji svou první návštěvu na zasedání hořovického zastupitelstva, které mělo rozhodovat o privatizaci místní nemocnice. Byl jsem na něm vypískán a označen za mafiána, který chce jejich nemocnici přeměnit na bordel. První žádostí tehdejšího zastupitelstva po privatizaci bylo vrácení asi 5 mil. Kč, které předtím poskytli dřívějšímu vedení nemocnice.
Od té doby však uplynula spousta času. Věřím, že i těm posledním nevěřícím Tomášům jsem dokázal, že mi velmi záleží na tom, abych vytvořil z berounské a hořovické nemocnice špičková zdravotnická zařízení. Jsem na Berounsku zaměstnavatelem asi tisícovky pracovníků, kteří mohou svou práci vykonávat ve velmi příjemném prostředí. Tomu však neodpovídají vždy vztahy s berounskou a zejména hořovickou samosprávou. V druhém případě nastal zlom po loňských říjnových volbách do zastupitelstva v Hořovicích. Pozitivní přístup nového starosty Jiřího Peřiny a velmi oblíbené místostarostky, která je i naší zaměstnankyní, Jany Šrámkové, v otázce řešení palčivého problému parkoviště tomu napovídají.
Musíte respektovat různé státní normy. Jsou takové, které považujete za nesmyslné, nedostatečné, ev. vás jako podnikatele poškozují? Např. platové předpisy pro zaměstnance, bodová ohodnocení zdravotní péče od pojišťoven apod.?
S.Z.: Snad každá oblast veřejného života je zatížena byrokratickými nesmysly. Nikde však ten rozpor není tak evidentní a tak křiklavý jako právě v oblasti zdravotnictví. Doktoři se pomalu více věnují vyplňování různých lejster a tabulek než léčení pacientů. Nechci zpochybnit nutnost podrobně vedené zdravotnické dokumentace, ale vedle té nejnutnější agendy existují stovky nesmyslných nařízení, instrukcí, pokynů. Pro jejich prostudování a realizaci pomalu potřebujeme víc administrativních sil než lékařského personálu. Na druhou stranu však musím říct, že české zdravotnictví patří ke světové špičce. Bohužel se nedaří změnit myšlení řady lidí, kteří si myslí, že zdravotní péče se musí poskytnout vždy, avšak platit se za ni nemusí. A taky se stále a dlouho marně hovoří o tom, že je nutné zracionalizovat síť poskytovatelů zdravotnické péče.
Slyšela jsem, že prý s investicemi v hoř. nemocnici pozvolna končíte, neboť je vše podle vašich představ. Je to pravda?
S.Z.: Rok 2015 bude rokem dokončení dlouhodobého procesu rekonstrukce hořovické nemocnice. Po šesti letech oprav či dostaveb a investování desítek milionů snad každý nezaujatý pozorovatel uzná, že hořovická a berounská nemocnice ušly další velké kroky k proměně na moderní špičkově vybavená zdravotnická zařízení, jejichž věhlas daleko přesahuje hranice Berounska a bez nadsázky patří k nejlepším v České republice.
Co si myslíte, starají se Češi dostatečně o své zdraví?
S.Z.: Jak kdo… Obecně Češi víc sportují a v posledních letech se také více starají o zdravý způsob stravování. Jenže zdravější styl života také stojí více peněz. Jsem si dobře vědom, že si řada chudých nebo starších lidí zdravější styl života prostě nemůže finančně dovolit. Musím ale také říci, že řada pojišťoven, ale i my v nemocnicích, vytváří řadu edukačních projektů, které směřují k včasné prevenci různých chorob. Tyto projekty nevyžadují žádnou finanční spoluúčast občanů, pouze jejich zájem o udržení dobrého zdraví.
Máte zkušenost s alternativní medicínou ev. s léčitelstvím? A váš názor na ně?
Z.S.: Zkušenost nemám žádnou a ani mít nechci.
Můžete nám něco málo prozradit ze svého soukromí? Jste ženatý? Máte děti? Jste občan ČR nebo máte dvojí občanství?
S.Z.: Ano, téměř dvě desetiletí jsem šťastně ženatý s českou manželkou Líbou. Máme spolu dvě dcery, 17letou Marušku a 9letou Sofii. Přestože jsem převážnou většinu svého dospělého života strávil v České republice, o získání českého občanství jsem neuvažoval. Od loňského roku nový občanský zákoník ČR povolil institut dvojího občanství, ale požaduje celou řadu papírů a potvrzení. Takže musím překonat svůj odpor k byrokracii a dát dohromady všechny požadované náležitosti k doplnění žádosti o získání českého občanství.
Jak se díváte na současné vítězství levice v Řecku? Sledujete dění ve své původní vlasti? Chtěl byste se tam jednou vrátit natrvalo?
S.Z.: Dění v Řecku prožívám poslední roky velmi intenzivně. Je to snad tím, že tam pořád žijí rodiče a většina mých příbuzných. Také několikrát ročně navštěvuji s rodinou různé řecké destinace a naslouchám vyprávění lidí o jejich problémech. Obměnu politické elity Řecka považuji za projev únavy z tvrdých dopadů krize. Na druhou stranu zastávám velmi zdrženlivý postoj k očekávání, které u většiny mých krajanů vzbudila nová levicová vláda.
Co pozitivního z Řecka byste přesunul k nám a z Čech zase do Řecka?
S.Z.: Kdybych mohl, přesunul bych z Řecka do Česka více sluníčka, více úsměvů, pevnější rodinné vazby a výbornou řeckou kuchyň, která navzdory krizi nemá ve světě konkurenci. Z Čech do Řecka bych přesunul smysl pro disciplínu a plánování při plnění pracovních úkolů a vůbec života.
Váš vzkaz čtenářům Podbrdských novin?
S.Z.: Víc se radovat ze života, víc se smát.
