Zázraky se dějí i u nás v nemocnici

20. 2. 2019

…ale někdy je potřeba jim trochu pomoct. Jako v případě Ellinky Zemanové. Když se narodila, vážila něco málo přes půl kila.

Dnes je slečně dva a půl roku a okolo malých prstíčků si omotá každého, na koho se podívá.

Holčička se narodila v pražské porodnici U Apolináře ve 24. týdnu těhotenství. Vážila 590 gramů a dá se říct, že přišla na svět na samé hranici doby, kdy je předčasně narozený plod životaschopný. Ellinka se ale má čile k světu, a i když je drobounká, řádí jako malá černá ruka. Její maminka Martina s láskou říká, že snad ani nemá zadek, protože když neběhá, tak chodí, a když nechodí, tak alespoň stojí. A to, i když se třeba kouká na pohádky. Ze začátku to ale nebylo tak veselé.

Od jejího narození bylo jasné, že Ellinka bude bojovat ze všech svých maličkých sil. Začala dokonce sama dýchat, i když se vešla jen do dlaně. Všichni věděli, že ji i její rodinu čeká ještě hodně dlouhá a taky nejspíš dosti bolestivá cesta, než bude moct být trvale doma se svou rodinou. Daniel Blažek, primář oddělení následné intenzivní péče pro děti v hořovické nemocnici, kde se o miminko pečlivě starali, vypráví, jak holčička bojovala.

„U Ellinky se i přes veškerou dostupnou péči postupně rozvinula těžká forma závažného onemocnění plic z nezralosti. Postižení bylo tak těžké, že bylo nutné Ellu připojit na umělou plicní ventilaci, dýchání pro ni bylo velmi obtížné.“ Lékaři museli přistoupit k velmi náročným režimům. „Ellu bylo nutné opakovaně intubovat, čili zavádět dýchací rourku do plic. Nakonec se přistoupilo k vytvoření tracheostomie, nově vytvořenému vyústění dýchacích cest přímo z průdušnice na přední straně krku, takzvanému slavíku,“ říká doktor Daniel Blažek. Jsou to vážné zákroky a zátěž pro tak malé tělíčko.

 Holčička se nedala a její rodiče Martina a Pavel se radovali z každého, byť sebemenšího pokroku, z každého dalšího dne. „Nebudu říkat, jak strašně jsme se báli. Doslova jsme si sáhli na dno. Každé zazvonění telefonu nám rozbušilo srdce. Co kdyby volali z nemocnice špatnou zprávu…“ Tak popisuje první měsíce, vlastně roky své dcerky její maminka Martina. Dnes už má hlas radostný, ráda se směje a je na holčičku pyšná. „V hořovické nemocnici, kde se o Ellinku starali, pracují andělé. Nedokážu nikdy dost poděkovat panu primáři Blažkovi, vrchní sestře Pavlíně Hesounové a všem ostatním, kteří o Ellu pečovali,“ vzpomíná na péči o svou dceru Martina Zemanová.

Co by poradila rodičům, kteří se ocitli v podobné situaci? „Věřte, mluvte, ptejte se a nepřestávejte doufat. Nečtěte si na internetu, co všechno se může zvrtnout. A nikdy neztrácejte naději.“

Lékaři a sestřičky se potýkali s řadou obtíží, protože miminko se narodilo nezralé a mělo mnoho komplikací v poporodním průběhu. „Ellinka potřebovala trvalý přívod kyslíku. Její výživa byla velmi komplikovaná, řešili jsme netoleranci některých druhů výživy, zvracení, neprospívání…“ Primář Daniel Blažek popisuje další problémy, se kterými jeho tým a Ella bojovaly. „Museli jsme zavést hadičku pro podávání výživy přímo do žaludku, Ellinka podstoupila i řadu zákroků na Klinice dětské otorinolaryngologie ve Fakultní nemocnici v Motole. Zároveň po celou dobu u Elly pokračovala intenzivní rehabilitace a fyzioterapie.“

Maličká holčička si během prvních pár měsíců svého života užila svoje. Ale na druhou stranu, její boj o život prožívala spousta dalších lidí, kteří pro její záchranu dělali maximum možného. „Ella se stala doslova miláčkem celého oddělení. Postupně jsme v rámci Family-centered care, tedy péče zaměřené na celou rodinu, pomohli vybavit domácí prostředí všemi pomůckami, které jsou nezbytné pro to, aby mohla Ella alespoň částečně pobývat doma. Nyní, po více než dvou letech, Ellinku propouštíme domů natrvalo,“ uzavírá doktor Daniel Blažek.

Děvčátko má stále tracheostomickou kanylu v krčku, je velmi drobná a jistě ji čeká ještě dlouhodobá lékařská a zejména ošetřovatelská péče. Nikdo ale nepochybuje o tom, že je moc šikovná a všechno zvládá s neodolatelným úsměvem. „Dojímáme se pokaždé, když se na ni podíváme. Chvilku neposedí a my jsme moc šťastní, že to zvládá, že je veselá a hlavně že žije,“ říká Ellinčina máma Martina. Její muž Pavel a všichni, kteří o holčičku pečovali, a jistě i sama malá Ella věří, že teď už bude jen dobře.

Ella je první dítě, které jsme propustili z oddělení následné intenzivní péče pro děti. Oddělení poskytuje multidisciplinární chronickou intenzivní a resuscitační péči dětem všech věkových skupin, kteří jsou velmi těžce až nevyléčitelně nemocní. Jde o děti s různým typem diagnóz chronicky ovlivňujících základní životní funkce, jejichž podpora je v různém stupni nadále nutná. Nemocnice Hořovice se stala v roce 2014 prvním zdravotnickým zařízením v České republice, kde bylo toto specializované oddělení pro chronicky nemocné dětské pacienty otevřeno. 

Galerie