Když zjistila, že má covid, byla překvapená. Chránila sebe i očekávané miminko, jak mohla. S nikým se moc nestýkala a vzhledem ke svému stavu byla více než opatrná. „Proto jsem byla tak překvapená. Nevěděla jsem, kde jsem k němu mohla přijít,“ vypráví Monika. Průběh měla klasický: pořádná rýma, potom se přidaly horečky a kašel. Po nějaké době ztratila chuť a čich. „Byla jsem ve 30. týdnu těhotenství. Nedařilo se mi srazit horečku a záchvat kašle byl vždy na dvacet minut. Proto jsem druhý den volala praktikovi, který mi řekl, že kromě paralenu si nic jiného vzít nemohu. Ten mi ale bohužel nepomohl. Když byl můj stav stále stejný, dostala jsem strach, jestli to nemůže ovlivnit miminko. Navíc mi začalo tvrdnout břicho a necítila jsem pohyby, v tu chvíli jsem začala obvolávat nemocnice, protože praktik i gynekoložka si mě přehazovali jako horký brambor,“ popisuje svou anabázi s lékaři. Jejich přístupem byla velmi zklamaná, ale neměla čas a vzala to do svých rukou.
Měla obrovský strach
„Po kontaktování různých nemocnic jsem se nakonec dovolala do hořovické nemocnice, kde mě okamžitě přijali. Za celou dobu vyšetření, které trvalo 45 minut, se miminko nehýbalo. Už jsem se začala připravovat na velký průšvih. Ale dá se na to vůbec připravit? Necítila jsem v tu chvíli žádné emoce, byla jsem úplně vypnutá. Navíc sama mám HELLP syndrom, problém se srážlivostí krve, takže mě okamžitě vzali na sál. Stihla jsem jen zavolat příteli, že to je špatný a že nevím, jestli to dáme. Brečel mi do telefonu…,“ popisuje mladá žena. Pak už si prý pamatuje jen narkózu. Když se z ní začala probouzet, uslyšela větu: „Je to kluk!“
Odloučení od syna
Po porodu byla převezena na covid oddělení, zde byla 14 dní. „Kromě toho jsem měla levostranný zápal plic a malého jsem celou dobu neviděla. Teď už je to měsíc, co jsme v nemocnici, a chlapeček je v pořádku v inkubátoru. Vzhledem k tomu, co se ale všechno stalo, musela jsem začít pracovat s psycholožkou. K synovi jsem neměla vůbec vytvořený vztah. Vzhledem k nemoci, kdy byl pozitivní i přítel, jsme ho první dny vůbec neviděli. Nevím, jaké to bude mít následky, ale věřím, že tohle se časem spraví. Podle mě je zásadní být v prvních dnech po porodu s miminkem, ale my bohužel nemohli. Každopádně jsem moc ráda, že to všechno dobře dopadlo. Ani si nechci představovat, že by to bylo jinak,“ uzavírá čerstvá maminka. Doufá, že budoucnost celé její rodiny najede do kolejí, které si vysnili. Sice jí prý původně řekli, že bude mít holčičku, takže byla překvapená, ale to nyní není podstatné. Hlavně že je zdravá ona, přítel i jejich syn.
