„Neumím si představit, že bych úplně skončila,“ říká o své práci v hořovické nemocnici sestřička Jaroslava Skuhrovcová.

17. 8. 2018

U paní Jaroslavy Skuhrovcové lze, po půl století práce v nemocnici, vypozorovat několik rysů: vypadá o hodně mladší než její vrstevnice, vyznačuje se elánem, pozitivním vztahem ke svému povolání a vůbec k životu a nechybí jí smysl pro humor. V následujícím rozhovoru hořovická zdravotnice hovoří o své motivaci a profesní kariéře a stručně hodnotí vývoj v naši nemocnici.

„Od dětství jsem tíhla k povolání ve zdravotnictví. Po zralé úvaze a domluvě s mojí matkou jsem opustila myšlenku na studium medicíny a přihlásila jsem se na zdravotní školu v Příbrami,“ říká k počátkům své profesní kariéry paní Skuhrovcová.

„Po maturitě v roce 1968 jsem nastoupila do hořovické nemocnice. Jako datum nástupu mám 15. července 1968. Pracovala jsem zde teprve měsíc a pak vypukla invaze. Vzpomínám si, jak na každém rohu Hořovic stal ozbrojený ruský voják. A pak jak jsme sledovali střety v Praze, obsazení rozhlasu a jak jsme plakali. V nemocnici jsem nejprve nastoupila na chirurgii, kde jsem zůstala až do mateřské dovolené v roce 1977. Po návratu do zaměstnání jsem nastoupila na ORL, kde jsem sloužila dvanáct let. Když se v nemocnici otevřelo ARO, přestoupila jsem tam. Práce na tomto oddělení vyžadovala odborné znalosti a tak jsem si dodělala dvouletou specializaci ARIP. Na ARO jsem pracovala rovných dvacet let. Teprve před čtyřmi roky jsem přešla na neurologii,“ shrnuje své působení v hořovické nemocnici paní Skuhrovcová.

Na otázku proč vydržela půl století u té samé práce hořovická sestřička podotýká, že práce pro ni nebyla nikdy stejná, ba naopak velmi pestrá. „Energie a elán do práce je u mě přirozený. Nejvíc se mi líbila práce na ARO, přestože byla velmi náročná. Líbilo se mi, že na tomto oddělení jsme sledovali pacienta jako celek,“ konstatuje Jaroslava Skuhrovcová.

Paní Skuhrovcová ráda vzpomíná i na změny v nemocnici, které se za poslední léta uskutečnily. „V začátcích po škole to nebylo tak snadné. Dnešní vybavení nemocnice, pomůcky, hygiena, to vše je nesrovnatelné lepší s tehdejšími podmínkami. V neposlední řadě a současně s vývojem proběhla přestavba celé nemocnice, kterou všichni obdivujeme. Nové přístroje, vyšetřovací metody, způsoby léčby ve všech oborech jsou u nás na světové úrovni.  Je to změna k lepšímu, ale práce je náročnější a je jí více. Je třeba pořád se vzdělávat, protože je neustále něco nového.“

Na naši otázku jestli by měla nějaké přání nebo vzkaz pro mladší kolegyně, paní Skuhrovcová říká, že
do budoucna by si přála, aby bylo méně sesterské dokumentace a zbývalo více času na péči o pacienty. „A vzkaz pro mladší kolegyně? Spíš přání! Aby je práce bavila a měly k ní pozitivní vztah. Aby šly do zdravotnictví, pokud je tato práce baví. Pokud tam jdou s nechutí, pak na to doplácejí lidé, kteří za to nemůžou.“

O budoucnosti má hořovická zdravotnice jasnou představu. „Jsem již v důchodu, ale pořád ještě pracuji na snížený úvazek. Neumím si představit, že bych úplně skončila. Pokud mi to zdraví dovolí, ještě nějakou dobu tady budu,“ říká s úsměvem paní Skuhrovcová.

Galerie