Co Vás přivedlo k plastické chirurgii?
K plastické chirurgii mě přivedla chirurgie ruky. Ruka je pro mě jednou z nejkrásnějších částí lidského těla a v rámci bývalého Československa byl tento obor začleněn pod plastickou chirurgií. Samotná chirurgie ruky je však dost náročná, a to jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Zároveň je toto spektrum péče vázané jen na státní nemocnice a já si chtěl svoje pole působnosti rozšířit právě o estetickou plastickou chirurgii.
Jak vzpomínáte na své začátky v oboru a jak rychle se tento obor vyvíjí?
Na své začátky vzpomínám rozhodně v dobrém, to zlé mozek obvykle časem vytěsní. V rámci medicíny bych si troufl říct, že je to jeden z nejrychleji se vyvíjecích oborů. Objevily se možnosti nových operačních výkonů a zvýšená poptávka, která nás motivuje k tomu vymýšlet nové výkony. Především je značný pokrok v práci s kmenovými buňkami, nejvíce ze všech tkání obsažených právě v tuku, a jejich přenosem spolu s tukem. Efekt je kombinovaný, a to lokální zlepšení kvality všech tkání a doplnění objemu.
Kde jste působil doposud, než jste začal pracovat v Diagnostickém centru?
V Praze jsem působil v letech 2000 až 2010, kdy jsem v rámci postgraduálního vzdělávání postupně dosáhl první atestace z obecné chirurgie a následně i z plastické chirurgie. Pak jsem odjel do Španělska, kde jsem pracoval sedm let a v roce 2017 jsem se vrátil zpět do České republiky. Nebyl to hned návrat na plno, částečně jsem pořád působil ve Španělsku.
A co Vás táhlo do Španělska?
Temperament, gastronomie, moře, více slunečních dní v roce. I ta řeč je mi sympatická, taková zpěvavá a libozvučná. Za ty roky jsem se jí naučil plynně. Pro mě už jen hovořit španělsky je jiný rozměr života.
Dokázal byste říct, kolik pacientů jste odoperoval? A je nějaký zákrok, který Vám speciálně utkvěl v paměti?
Přesné číslo rozhodně nevím, jsou to však tisíce. Počítám tam tedy i roky, kdy jsem dělal obecnou chirurgii. Těch zákroků, co mi utkvělo v paměti, by bylo více. Není však jednoduché vybrat jen jeden nejzajímavější. Víte, v medicíně se setkáváme s překvapujícími situacemi, kdy je nutno i improvizovat. Není to exaktní věda. Dva plus dva se nikdy nerovnají čtyři – jednou je to pět a někdy tři...
Jaký zákrok provádíte nejraději a proč?
V současnosti rinoplastiky (plastiky nosu). Své praktické dovednosti v této operativě jsem si zdokonalil v Barceloně, kde jsem měl to štěstí a mohl se učit od celosvětově uznávaných špiček v oboru. Také rád dělám abdominoplastiky a kombinované výkony. No a samozřejmě mamoplastiky (plastiky prsou), to je pro plastika denní chleba.
Stalo se Vám, že jste odmítl klienta či klientku? Pokud ano, jaký k tomu byl důvod?
Ano, je to zhruba čtvrtina potencionálních klientů. Stává se to ve chvíli, kdy jsou očekávání výsledku operace nereálná. Nebo jako plastický chirurg nevidím v požadovaném zákroku žádné zlepšení. Nebo ten benefit vidíte, ale byl by tak minimální, že je lepší počkat a provést ho později s výraznějším efektem. Naše práce je vlastně nerovným bojem s časem a gravitačním působením na naše tělesné schránky. Bez diskuze je samozřejmě také nutné u každého pacienta zvážit etické hledisko.
Jaký je z Vašeho pohledu největší hoax plastické chirurgie?
Asi ten idol věčného mládí a krásy. Tkáně a buňky, jako jejich stavební kameny, postupně časem chřadnou a umírají. Časový faktor hraje v našich životech velmi radikální a neoddiskutovatelnou úlohu. Nynější doba je více orientovaná na virtuální svět a idoly, které nutí především ženy vypadat vždy perfektně.
Tlak toho virtuálního sociálního světa je veliký a už dlouho nezdravý. Nežijeme své životy pro sebe, ale pro ostatní, kde sdílíme naše rádoby perfektní „já“. Každý tam máme ten nejúžasnější život, a přitom jsme všichni jen lidské bytosti.
Co si myslíte, že je momentálně nejvíce trendy v oblasti estetické chirurgie a proč?
Dlouhodobě jsou to určitě operace prsou a jejich zvětšení. V dnešní době se více a více setkávám se ženami, které preferují zvětšení přenosem tuku, a to jak u prsou, tak i u pozadí. Efekt je dvojnásobný - odsají se a líp vyformují „problematické partie“, samotným tukem se pak vyplní a pozvednou těhotenstvím, zhubnutím či stárnutím, pokleslé a částečně vyprázdněná prsa či hýždě. Což je i pro mě osobně lepší alternativa, protože nemusím pracovat s tělem ne-vlastním materiálem.
Jaký typ zákroku po Vás chtějí nejčastěji muži?
Muži ke mně nejčastěji chodí s požadavkem na pozvednutí očních víček a liposukci. K těmto zákrokům je dost často dotáhnou jejich partnerky, či tlak sociálních sítí, což není ideální.
Jak vypadá Váš pracovní den?
Záleží, jestli operuji nebo mám konzultace a kontroly. Když operuji, tak je ten den dost monotónní. Začínáme co nejdříve ráno a pak už vidím jen světla na operačním sále. Je to dost náročné po fyzické stránce, protože plastika je „one man show“, kdy máte k ruce jen sestřičku, která vám asistuje. Jinak jste na vše sám. Konzultační den je zas náročný po psychické stránce, protože si musíte vyslechnout veškeré stížnosti pacientů, jejich osobní vhledy, náhledy a problémy. Ale o tom naše práce je, dává jí to lidský rozměr.
Vytváříte svým pacientům i vizualizace, aby věděli, jak budou vypadat po zákroku?
Vizualizacím se bráním, protože každý člověk a obtíže jsou pro mě individuální. Ve své praxi jsem konfrontovaný každý den s photoshopem upravenými fotkami. Často jsou poptávané výsledky, které to již z těchto fotek křičí, nereálné. Protože jsou evidentně upravené. Nechci slibovat něco, co je na těchto fotografiích možné, ale v realitě ne. Při zákroku jsem velice limitovaný proporcemi těla, kvalitou tkání, jejich elasticitou a dalšími faktory, které pacient nebere až tak v potaz. Samotnou kapitolou je v pooperačním období hojení, dodržování pokynů, klidový režim a postupná rekonvalescence s následným začleněním do života v plném rozsahu. Jedna věc je něco navrhnout a druhá věc je operační výkon samotný. Ta část těla, ten materiál, se kterým pracujete, je živý, někdy neúprosný a nedovolí vám vše. Prostě je to několika měsíční proces vyrovnávání se organismu s naším zásahem do jeho integrity. Efekt není instantní!