K uskutečnění tohoto rozhovoru jsme sháněli paní Vacovsku asi dva týdny: Jednou měla noční, jindy zase práci kvůli zvýšenému počtu porodů. Už jsme pojali podezření, že to jsou výmluvy či projev přehnané skromnosti. Když s ní ale člověk sedí a hovoří, rychle pochopí, že sestra Marie není žádná pozérka a na nic si nehraje. Těch čtyřicet let jejího působení v nemocnici nelze označit jinak než čtyřicet let poctivé dřiny a zodpovědné práce.
„Do nemocnice jsem nastoupila v červenci roku 1974. Bylo mi devatenáct a bylo to hned po dokončení studia na Střední zdravotnické škole v Příbrami,“ říká hořovická rodačka. „Zatímco tenkrát jsme neměli třicet porodů ani za měsíc, teď je máme za týden,“ sděluje Marie Vacovská, když porovnává novorozenecké oddělení „tehdy a teď“. Vzpomíná, že hořovická porodnice patřila mezi první, které již v roce 1979 zavedly nový systém, kdy matky zůstávaly po porodu se svými novorozenci na stejném pokoji. „Někdo si může myslet, že tím nám práce ubyla. Opak je však pravdou: Musely jsme maminky učit, jak s dětmi zacházet. A to obnáší mnohem více práce, zejména v dnešní době, kdy k nám přicházejí matky s konkrétní představou, jak bude jejich porod probíhat, protože tak si to vyčetly na internetu. Jenže ne každý porod se vyvíjí podle internetového popisu,“ tvrdí sestra Vacovská. Podle ní jsou však i dnes mladší ročníky vděčné za každou pomoc a radu. „Dělá nám radost, když maminky při odchodu z nemocnice poděkují a jsou na našem oddělení spokojené.“
Když se jí ptáme, jaké poselství by předala mladším kolegyním, po krátkém zamyšlení říká: „Aby se obrnily velkou dávkou trpělivosti. Práce na porodním oddělení je posláním, které musíte chtít vykonávat. A ještě něco: Bylo by dobré, kdyby zde sloužily zdravotní sestry, které už děti mají. Pak úplně jinak vnímají prostředí v porodnici, když už si samy na vlastní kůži vyzkoušely, co pobyt v ní obnáší,“ poznamenává dětská sestra, která má již dvě dospělé dcery.
Paní Vacovská si velmi pochvaluje změny, které se v nemocnici a na novorozeneckém oddělení v posledních letech uskutečnily. „Pracujeme v krásném prostředí a máme moderní vybavení. I mně dělá dobře chlubit se tím, že pracuji v největší a nejlepší porodnici v kraji. Ovšem i tato mince má obrácenou stranu – a tím je vysoký počet porodů, který pro sloužící sestru obnáší velký pracovní nápor. Líbí se mi směr, kterým se ubírá naše nemocnice. Avšak také ocením, jestliže kromě rekonstrukcí a investic do vybavení bude vedení nemocnice věnovat pozornost i lidem, kteří v ní pracují,“ otevřeně říká Marie Vacovská.
