English
Porodnice má v Hořovicích dlouholetou tradici, funguje zde již od 60. let a dlouhodobě je největší porodnicí Středočeského kraje. Uplynulo 15 let od chvíle, kdy 1. června 2011 nastoupila do dobře fungující porodnice městského typu se 1400 porody ročně neonatoložka MUDr. Milena Dokoupilová. Nabídku majitele Nemocnice Hořovice, Ing. Sotiriose Zavalianise, přijala s velkých respektem, ale také odhodláním.
Po čtyřech letech, v roce 2014, byl hořovické nemocnici na základě splnění požadovaných kritérií pro neonatologii a současně gynekologicko-porodnické oddělení udělen statut Perinatologického centra intermediární péče. V roce 2015 byla otevřena zcela nová jednotka intenzivní péče pro novorozence a v loňském roce bylo pracoviště akreditováno MZ ČR jako Perinatologické centrum intermediární péče, s povinností doplnit pozici perinatologa.
Hořovická porodnice tedy patří mezi 27 center v Česku, která se umějí postarat o předčasně narozené děti (narozené před 37. týdnem těhotenství) – tady se konkrétně starají o novorozence od 32. týdne těhotenství, dle situace od 30. týdne. Zapomeňte ale na studené a smutné nemocniční prostředí. V Hořovicích se povedlo vybudovat příjemné místo, kde to vypadá jako doma. Zde se do péče i o ty nejmenší miminka od první chvíle aktivně zapojují oba rodiče.
A u této příležitosti jsme paní primářku trochu vyzpovídali.
Litovala jste někdy, že jste z vyhlášeného centra odešla „někam do polí“, kde byla jen městská porodnice?
Mnoho lidí můj odchod z vyhlášeného centra zaskočil. Ale budete se divit, nikdy jsem nelitovala. Až mě to samotnou překvapilo. Myslela jsem si, že mi bude chybět péče o nejmenší pacienty kolem 500 g, ale zjistila jsem, že i péče o ty trochu větší je velmi důležitá a smysluplná. Nabídku do Hořovic jsem přijala jako velkou příležitost využít svoje znalosti a zkušenosti, které jsem získala za 18 let v jednom z nejlepších center v ČR, na porodnici u Apolináře. Dostat možnost vybudovat od základu zcela nové pracoviště, sestavit tým lidí, ať už lékařů, tak hlavně sestřiček, byla velká výzva, hodně práce a zodpovědnosti.
Jaká byla vaše představa o novém oddělení?
Snažila jsem se vybudovat oddělení plné klidu a porozumění. Vím, že poskytovaná péče je ta nejdůležitější, ale prostředí, ve kterém budou rodiče trávit někdy i několik týdnů může situaci přeci jen trochu zpříjemnit. Potřeby středně a lehce nezralých dětí jsou jiné než dětí z nižších týdnů těhotenství. Většina z nich potřebuje jen klid, teplo, náruč rodičů, a hlavně spoustu trpělivosti. Cílem bylo, co nejdříve nezralá miminka umístit na pokoj s maminkou. A neméně podstatným prvkem bylo, aby se tyto děti nemusely odvážet do Prahy, kam za nimi rodiče z našeho regionu předtím denně dojížděli.
Co bylo nejnáročnější?
Nejnáročnější bylo dát dohromady tým lékařů a sester. Je to živý organismus, který se neustále mění. Někdo odchází, někdo přichází. Udržet rovnováhu je někdy opravdu těžké. Bez mé výborné vrchní sestry Mgr. Kamily Přádové bych to ale nikdy nedokázala. Mám také štěstí na materiální vybavení, jelikož oddělení disponuje nejlepší technikou a můžeme dětem poskytovat nejmodernější péči.
Jak jste se vlastně k neonatologii dostala?
Nikdy jsem medicínu dělat nechtěla, ale uvrtala mě do toho v posledním ročníku gymnázia maminka. Při studiu jsem se stihla vdát, mít dítě a přestěhovat se z Moravy do Prahy. Když jsem v roce 1993 školu ukončila, sehnat lékařské místo byl velký problém. Neměla jsem žádnou velkou představu, jen že bych raději dělala s dětmi. Objížděla jsem nemocnice Středočeského kraje a Prahy. Otravovala jsem tak dlouho, až jsem se dostala k výběrovému řízení u Apolináře, na novorozenecké oddělení. Říkala jsem si: „Novorozenci? To nevím…“ Ale zkusila jsem to. Vybrali mě a já rychle zjistila, že je to opravdu zajímavé a záhy se tento obor stal mou srdeční záležitostí.
Co je na neonatologii nejtěžší?
Neonatologie má pro začínající lékaře dvě roviny – medicínskou a technickou. Ta technická znamená naučit se praktické dovednosti, jako je zavádění nitrožilní kanyly, centrálních žilních katetrů nebo intubace při řízené plicní ventilaci. To obvykle trvá 3-5- let, než si je člověk alespoň trochu jistý. Ruku v ruce s tím ale musí jít i medicínská rovina. Nejtěžší je však nakonec vybalancovat péči mezi miminko a mámu a zvládnout rodičům adekvátně vysvětlit vše, co se s miminkem děje a bude dít. Není to pro mě práce, je to poslání.
Víte, kolik dětí se za těch 15 let v Hořovicích narodilo a kolik jich potřebovalo pomoci na jednotce intenzivní péče?
Tak dobře, trochu statistiky. Je jich opravdu už hodně, za těch 15 let (2011-2025) se v Hořovicích narodilo 24 110 dětí a jednotku intenzivní péče potřebovalo cca 3000 dětí (12 %). Z toho bylo 239 dvojčat a 1 trojčata. Nejvyšší porodnost jsme dosáhli v roce 2018, kdy se u nás narodilo 1795 dětí. Do roku 2021 jsme těchto počtů dosahovali stabilně, ale pak přišla negativní demografická vlna s postupným poklesem porodnosti v celé ČR, ale i ve světě. Nicméně se nám daří tento pokles držet nad poklesem celonárodním. V roce 2025 se u nás narodilo 1416 dětí (pokles 21 % oproti národnímu poklesu 31 %).
Graf 1: Celkový počet narozených dětí 2011 – 2025
A kolik z nich se narodilo předčasně?
Nezralé miminko je tehdy, když se narodí před 37+0 týdnem těhotenství. Těchto dětí se u nás za 15 let narodilo 1465. Naší prioritou v rámci Perinatologického centra intermediární péče jsou děti narozené 32+0–36+6, jak ukazuje graf 2. Dle situace si necháváme v péči děti od 30+0 týdne těhotenství. Nejčastěji se jedná o děti s porodní hmotností nad 1500 g, výjimečně nižší (graf 3).
Nesmím ale zapomenout vyzdvihnout výbornou porodnickou práci, protože za 15 let jsme museli po porodu převést jen 10 dětí s porodní hmotností pod 1000 g, což považuji za skvělý výsledek péče a skvělou organizaci transportu in uteru na vyšší pracoviště (Perinatologická centra intenzivní péče)
Graf 2: Počet předčasně narozených dětí 2011 - 2025
Graf 3: Počet narozených dětí s porodní hmotností < 2500g
Jak je v současné době perinatologická péče v České republice vůbec nastavena?
Již přes 30 let funguje tzv. třístupňová péče. V roce 2025 bylo akreditováno MZ ČR 27 perinatologických center, 12 Perinatologických center intenzivní péče (PCIP) a 15 Perinatologických center intermediární péče (PCIMP). Jsou to pracoviště, která splňují všechna kritéria, ať už materiální či personální (u 8 intermediárních center, včetně nás, je nastavena podmínka doplnění perinatologa, ale akreditaci získaly), aby mohla poskytovat plnou péči dětem narozeným před 37+0 týdnem těhotenství (PCIMP 32+0-36+6 týden těhotenství, PCIP o všechny děti narozené před 37. týdnem těhotenství). Na zbylých 59 porodnicích, které poskytují základní péči, by se měly rodit děti nad 37+0 týden těhotenství.
A jak je to ve Středočeském kraji?
Náš kraj, byť je rozlohou největší, tak nemá žádné PCIP, ale jen 4 Perinatologická centra intermediární péče (Hořovice, Kladno, Kolín, Mladá Boleslav) a 7 porodnic základního typu (Benešov, Čáslav, Mělník, Nymburk, Příbram, Rakovník, Slaný). Spádová PCIP jsou pro nás v Praze.
Říká se, že porod je zázrak, vy jste ale často i u porodů, kdy se děti rodí ve chvíli, kdy by se rodit neměly. Je to i pak pro vás pořád zázrak, nebo už spíš převládají obavy?
Převládají ty obavy a očekávání. Vždycky si přejete, aby se dítě narodilo v co nejlepším stavu, protože začátek je pro něj zásadní. Zároveň víte, že to nemůžete úplně ovlivnit. Každé narození je pro mě stále malým zázrakem.
Je obvyklé, že se na předčasný porod můžete připravit dopředu?
Jak kdy. Pouze 30-40 procent předčasných porodů probíhá po delší hospitalizaci, nejčastěji pro odtok plodové vody nebo pro vysoký krevní tlak. Většina předčasných porodů je ale do 24 hodin od přijetí. Nejtěžší jsou situace, kdy žena přijde bez potíží a náhle je nutné těhotenství ukončit, protože se miminku již v děloze nedaří dobře.
Na co tedy rodiče předčasně narozených dětí připravujete?
Snažím se říkat jen to podstatné, aby rodiče nebyli zahlcení ani vystrašení. Ne vždy se to ale povede. Zároveň je ale potřeba být upřímný. Maminky potřebují slyšet, že jejich dítě bude vypadat úplně normálně, jen bude o něco menší. Hrozně se totiž bojí, že jim bude něco chybět. Potřebují vědět, alespoň rámcově, co se asi tak pravděpodobně po porodu bude dít. Nejčastější otázka je návrat domů – ten ale nejde přesně určit. Většina dětí odchází do termínu porodu, často i dříve. Klíčová je celková stabilita, stabilní dýchání a schopnost vypít adekvátní dávky mléka. Nejdůležitější je ale komunikace, nazývat vše pravým jménem, pomoci rodičům situaci co nejlépe zvládnout.
Tím se dostáváme k odlišnosti hořovické neonatologie – od první chvíle zapojujete do péče o miminka i jejich rodiče mnohem víc, než je obvyklé. Proč?
Vždy byla pro mě důležitá nejen péče o děti, ale také o jejich rodiče. Ke každému dítěti patří maminka, která také potřebuje péči, ne lékařskou, ale často více psychologickou, podporující. Už u Apolináře jsem sedávala u inkubátorů s maminkami, které klokánkovaly své miniaturní děti, a mluvily jsme nejen o nich, ale i o běžném životě. Snažíme se, aby si maminky co nejdříve na miminko sáhly, přestaly se ho bát a začaly se zapojovat, třeba měřením teploty nebo přebalováním. Nezapomínáme ani na tatínky.
Nikdy jsem nebyla vyloženě „vědecký typ“, proto spíš píšu knihy pro maminky, protože si myslím, že to má smysl. Současný trend, kdy se matka a nezralé dítě neoddělují, se mému celoživotnímu přesvědčení čím dál víc přibližuje.
Vaše oddělení nevypadá standardně, spíš než v nemocnici si u vás člověk přijde jako v útulném hotelu. Čí to byl nápad?
Nechci se chlubit, ale můj. Splnil se mi tady velký sen, ale všechno bylo možné jen díky panu majiteli nemocnice, který mě v mé myšlence podpořil. Začínali jsme na oddělení šestinedělí, v rámci observačního boxu pro fyziologické novorozence se čtyřmi lůžky, postupně jsme rostli a vzniklo oddělení podle mých představ. Bavilo mě vymýšlet i praktické detaily, které jsou pro novorozence důležité. Chtěla jsem prostor, kde se lidé nebudou cítit jako v nemocnici, ale spíš jako v klidném „obýváku“.
Neonatologie není jen o nezralých novorozencích, ale také péče o ty donošené. Co je obecně nyní na porodnici jinak než dřív?
Troufám si říct, že za 30 let praxe vidím největší změnu v nastavení celé společnosti. Nastávající maminky se na porod stále více připravují, mají svá přání a představy, jak by měl probíhat. Ustupuje čistě medicínský přístup a větší důraz se klade na komunikaci, respekt a pocity rodiček. Na naší porodnici nabízíme i individuální přístup v rámci programu Altoa, který umožňuje výběr konkrétní porodní asistentky. Samozřejmostí ale zůstává bezpečí pro matku i dítě. Dnes je běžný bonding, dotepání pupečníku i nulová separace u dobře se adaptujících novorozenců. V posledních letech také výrazně roste počet tatínků hospitalizovaných na oddělení šestinedělí.
Jak maminky dle vás vaši porodnici vnímají?
Doufám a věřím, že jako bezpečnou a zároveň rodinnou porodnici. Kouzlo této porodnice spočívá v tom, že si stále zachovává charakter rodinného typu, je dobře dostupná po dálnici a je zasazená v krásné podbrdské krajině. Zároveň má ale i parametry, které ji řadí mezi významné hráče v porodnickém oboru, konkurující těm největším českým „továrnám na děti“ v Praze či nedaleké Plzni. Mít totiž Perinatologické centrum v „maloměstské“ nemocnici je unikátní. Další podobná česká a moravská centra jsou jen v okresních městech. Zatímco ještě před patnácti lety se odtud ročně převážely na vyšší pracoviště desítky novorozenců, dnes jde jen o jednotlivé případy. I proto k nám míří maminky nejen ze Středočeského kraje, ale i z Prahy a Plzeňska.
A na závěr. Co je pro vás na té práci nejkrásnější?
Když jde dítě domů. Je to asi silnější moment než samotné jeho narození. Na začátku řešíte rizika a postupy, ale na konci si řeknete: Jo, to se povedlo.
Jednotka intenzivní péče pro novorozence je totiž místem, kde někdy pláčou i silní muži, kde se píší ty nejpůsobivější příběhy, kdy vznikají přátelství na celý život a kde se každý den dějí malé zázraky.
