V loňském roce jste se stal primářem chirurgického oddělení. Jak dlouho působíte v Nemocnici Hořovice?
Do nemocnice jsem nastoupil 1. ledna 2011, kdy jsem po 11 letech v plzeňské nemocnici přijal nabídku tehdejšího ředitele. Předcházelo tomu doporučení od mého spolužáka z medicíny a kamaráda MUDr. Jana Ševíta. Tenkrát přesvědčil mě i mého kolegu z chirurgie MUDr. Václava Šmída a jsem za to rád. Dodnes tu působíme oba, já nyní na pozici primáře oddělení a doktor Šmíd je můj zástupce.
Jak se za tu dobu změnila chirurgie v Hořovicích?
Když jsem nastoupil, dělalo se v nemocnici na chirurgii přibližně 1 600 výkonů za rok. V dnešní době – po 12 letech – je to přes 3 000 výkonů. Změna není jen v navýšení produktivity operačních výkonů. Směr chirurgie byl hodně ovlivněn i předchozí primářkou MUDr. Zuzanou Šerclovou, která zavedla v Hořovicích centrum IBD chirurgie, což byl za jejího působení nosný projekt chirurgie.
Jakým směrem chcete vést oddělení vy?
Rád bych rozšířil zaměření chirurgie v naší nemocnici i na jiné oblasti. Poskytujeme kvalitní péči v oblasti kolorektálního karcinomu, klasické chirurgie, ať už laparoskopické, či operační, máme zde rozvíjející se mamologii, která se snad do budoucna bude ještě více rozšiřovat, přijali jsme nového cévního chirurga a od ledna letošního roku jsme zavedli bariatrii (pozn.: zákroky, kterými se řeší těžší stupně obezity).
IBD operativu chceme zachovat. Pod vedením doktora Örhalmiho jsme schopni odoperovat téměř všechny zákroky v tomto směru. Po domluvě s gastroenterology bychom však chtěli část pacientů převést tam. Cílem je, aby IBD pacienti pod chirurgií byli jen ti, kteří potřebují chirurgické řešení, a vlastní léčba, která má svá specifika a řešení, spadala pod primariát pana doktora Vošky a gastroenterologii.
Jak se za vašeho působení v nemocnici změnil přístup k pacientovi a chirurgické postupy?
Já jsem ještě nastupoval na „starou“ chirurgii. Za ta léta prošla nemocnice enormní obměnou. To prostředí, které tu máme, je srovnatelné se západními nemocnicemi. Moderním, přívětivým prostředím, které působí na pacienty profesionálně a sympaticky, patříme mezi špičku. Mám kamarády, kteří se sem dostanou po zkušenostech v zahraničí a nemohou si to vynachválit. Velkou výhodou naší nemocnice je i skvělé fungování spolupracujících oddělení, ať už se jedná o gastroenterologii, nebo radiologii, kdy máme k dispozici dva CT přístroje, sonografie je dostupná v relativně příznivých termínech. Co se týče metod, dochází – hlavně v oblasti koloproktologie – k upozadění klasických operačních výkonů a upřednostňuje se laparoskopický přístup.
„Obdivuji naše sestry, že zvládají tak náročnou práci a zároveň jsou plné entuziasmu.“
Jaké jsou plány v Nemocnici Hořovice v oblasti chirurgie?
V současnosti pracujeme na rozvoji koloproktologie v čele s MUDr. Örhalmim, který je předsedou Koloproktologické sekce České chirurgické společnosti, kde do budoucna počítáme s robotickou operativou. Bude se žádat o udělení statusu Centra léčby pánevního dna. Zároveň chceme rozšířit mamologickou poradnu a zvýšit počet operačních výkonů u bariatrických pacientů. V tuto chvíli jsme lehce limitováni kapacitními prostory, ale to se změní společně s novou přístavbou nemocnice, která je nyní již ve výstavbě.
Jaký druh zákroků je v naší nemocnici nejvyhledávanější?
Co se týče neplánovaných zákroků, tak je největší rozmach u traumatologické operativy. Z plánovaných operací je hodně žádaná léčba perianálních chorob, ať už léčba hemoroidů, či píštěle, kterou u nás vyhledávají pacienti ze širokého okolí. Poměrně hodně pacientů k nám chodí na laparoskopickou plastiku tříselné kýly a mezi nejžádanější výkony patří i mamologičtí pacienti.
Provádíme nějaké unikátní zákroky?
Neprovádíme zákroky, které jinde nedělají, ale za unikátní zákroky, které nejsou běžné, považuji nyní výkony pomocí laseru v oblasti perianálních chorob.
„Léčba perianálních chorob pomocí laseru je u nás hodně vyhledávaný a unikátní zákrok."
Jaká je nyní na oddělení personální situace?
Z pohledu doktorského zajištění oddělení jsme momentálně relativně stabilní. Rád bych rozšířil naše řady ještě o dva mladé lékaře, kteří nyní byli na pohovoru. Zároveň mám potvrzen nástup lékařky s atestací z intenzivní medicíny, o což jsem hodně usiloval. Co nás trápí, je nedostatek sester. Sestry na našem oddělení pracují s vypětím všech sil a mají můj obdiv, jak zvládnou rozdělit služby, jakou péči poskytují pacientům a jak se i přesto nadále snaží být pozitivní a plné entuziasmu.
Co vás nejvíce těší na práci chirurga?
Jako každý chirurg nejraději trávím čas na chirurgickém sále a operuji. Nejtěžší je setkávat se se stavy pacienta, kdy už během operace víme, že prognóza není dobrá, a ta beznaděj je frustrující. Když víte, že není naděje, a musíte kontaktovat rodinu pacienta. Člověk má naopak radost, když se ze špatné prognózy pacient dostane. To nabíjí každého doktora.
Jak nejraději odpočíváte?
Vzhledem k tomu, že mám tři děti, snažím se všechen volný čas trávit s nimi. S nimi prožívám nejlepší psychický odpočinek. Také mě baví sporty všeho druhu, které již nyní provozujeme společně, ať už se jedná o lyžování, či fotbal. Takže když nejsem v nemocnici, jsem většinou na nějakém hřišti.
