Více než přístroje jsou ale důležití lidé, kteří tu pracují, jejich nasazení a vzájemná spolupráce. Zde totiž více než jinde platí, že rozhodující je každá vteřina. Kdo jsou tedy zdejší zdravotníci? Co všechno obnáší jejich pracovní den, s čím se mohou setkat a kde berou energii na neustálý boj o životy druhých? Málokdo se asi na toto oddělení jen tak podívá. A pokud už se to stane, nebude si to pravděpodobně pamatovat. Přibližme si tedy toto oddělení pohledem lékaře, sestry, záchranáře a také pacientky, která zde byla hospitalizována.
Pohled lékaře
„Pokud jsem neměl přes noc službu, začínám na oddělení v sedm ráno,“ říká MUDr. Miloš Koudelka, lékař oddělení ARO. „Den začíná hlášením, kde si lékaři společně s primářem oddělení (MUDr. Jiří Steinbach) navzájem předají informace o proběhlé noční službě. Mluví se o stávajících pacientech na oddělení a o těch, kteří prošli anesteziologickou ambulancí a budou plánovaně operováni. Poté se všichni rozejdou za svými povinnostmi, podávat anestézii na operačních nebo na porodních sálech, pečovat o pacienty na oddělení či poskytovat konsilia se zaměřením na přípravu pacientů k operačním výkonům. A těch je za den opravdu hodně,“ doplňuje MUDr. Koudelka. Každý den po skončení běžné pracovní doby zůstávají dva lékaři ve službě, je přece třeba zajistit plánované i akutní operační výkony i přes noc…A nakonec, ani miminka nezůstávají pozadu se svými příchody na svět. A to jsou zde stále pacienti na oddělení, kteří potřebují stálou péči a dozor! Nezřídka se stává, že zdejší zdravotníci vybíhají ke srdečním zástavám, a to v rámci celé nemocnice. Jen za letošní leden jich provedli devět. „Někdy máme opravdu velký šrumec, celou noc se nezastavíme. Běháme mezi operačními sály, porodnicí a oddělením. Stává se, že operační programy běží až do brzkých ranních hodin. Je dobře, že jsme ve službě dva, zajištění služby v jednom si neumím představit. Zároveň je někdy hodně těžké umět se od událostí v nemocnici oprostit a nenosit si je domů. A mít potom volnočasové zájmy s medicínou absolutně nesouvisející, vidím téměř jako nutnost,“ dokončuje mladý lékař.
Pohled sestry a záchranáře
Neustálý dozor nad pacienty na oddělení ARO mají zdravotní sestry (ženy i muži) tohoto oddělení, kteří jsou s pacienty takřka v neustálém kontaktu. Sledují monitory, podávají léky, provádějí ředění dávkovačů, krmení pacientů sondami, připravují je k operačním výkonům a zajišťují specializovaná vyšetření rentgenové nebo CT. V neposlední řadě o ně pečují i po stránce hygienické. „Do práce přicházím okolo tři čtvrtě na 6 ráno, pokud mám denní směnu,“ sděluje Libuše Hamouzová, dlouholetá sestra tohoto oddělení. „Nejprve máme hlášení, na kterém si s ostatními předáme informace o pacientech. Ty máme sice na každou směnu rozdělené, ale je nutné, aby základní informace o všech pacientech byly sdílené. Taky si při náročnějších úkonech vzájemně pomáháme, když je třeba,“ dodává Libuše Hamouzová, která je na tomto oddělení už celých 24let. Na dotaz, s čím neobvyklým se v poslední době setkala, říká, že už ji asi nic nepřekvapí. Že o práci není nouze je zřejmé, kromě péče o pacienty oddělení je opět třeba zajistit i anestézii při operačních výkonech, ale i v porodnici, kde se už stalo, že se během noci provádělo i 5 císařských řezů.
„Na oddělení můžeme mít najednou až 14 pacientů, většina z nich je ve velmi vážném až život ohrožujícím stavu, používáme najednou až 3dialyzační přístroje a zajišťujeme resuscitaci pacientů pro celou nemocnici. Často je naše práce fyzicky náročná. Jsem proto rád, že je nás tady 7 chlapů,“ říká Petr Kotva, mladý záchranář tohoto oddělení. Na oddělení pracuje už 8 let a čas si společně s kolegy najde i na kurzy první pomoci pro veřejnost – samozřejmě ve své volném čase, kdy navštěvují základní školy nebo nejrůznější akce pro veřejnost a učí nejen děti, jak poskytovat první pomoc. „Jsme tady fakt dobrá parta, vzájemně si pomáháme a můžu potvrdit, že máme i dost specifický smysl pro humor…Jinak by to snad ani nešlo, ventil je potřeba. Já sám stres z práce zaháním alkoholem a rybařením,“ svěřuje s úsměvem jemu typickým tento urostlý záchranář.
(Poznámka – v asi půlhodině, kdy Petr Kotva vyprávěl o dění na oddělení, mezitím jeho kolegové připravili jednoho ventilovaného pacienta k plánovanému převozu na operační sál, spustili jinému pacientovi dialýzu, u jiného uskutečnili příjem na oddělení a dalšímu zavedli centrální žilní katetr…a pro jeho celkově zhoršený stav ho intubovali…)
ARO z pohledu z pacienta
„Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo stát, abych ležela na oddělení ARO,“ začíná vyprávění Klára Malečková, mladá maminka dvou kluků – dvojčátek, kteří se v hořovické porodnici narodili. Celé těhotenství prožila ona i děti v naprostém pořádku, porod se rozběhl sám, takže přijeli společně s manželem do porodnice, kde se doslova za chvilku narodili v pořádku oba chlapečci s hezkou porodní vahou. Bohužel chvíli po narození dětí nastaly komplikace, kdy děloha, těhotenství m a porodem velmi napnutá a se slabou stěnou, začala místo stahování se, krvácet. Krevní ztráta byla tak veliká, že došlo k srdeční zástavě. „Z vyprávění vím, že zdravotníci oddělení ARO s MUDr. Petrem Szeghym v čele okamžitě zahájili resuscitaci a zachránili mě…Den poté, to jsem byla hospitalizovaná na oddělení ARO, jsem z nevysvětlitelného důvodu dostala záchvat eklampsie. Hrozně rychle mi vyletěl tlak a to mělo za následek srdeční zástavu. A opět u mě okamžitě byli tito strážní andělé a uvedením do umělého spánku se zajištěním dýchání můj stav normalizovali. Jsem velmi vděčná všem na tomto oddělení, lékařům a sestrám. Bez jejich obětavé práce a profesionality by dnes byli mí kluci bez mámy,“ dokončuje vyprávění mladá maminka.
