Primář Aleš Klán: Na poloboha jsem si nikdy nehrál

27. 6. 2016

„V lékařské praxi je potřeba mnoho pokory. Nejsme všemocní, i když bychom rádi byli.“ MUDr. Aleš Klán, dlouholetý primář gynekologicko-porodnického oddělení, v následujícím rozhovoru odpovídá na dotazy o porodnictví kdysi a dnes, o lékařské profesi i o svých přáních a nadějích.

Za necelý měsíc budeme slavit 60 let od položení základního kamene nemocnice. Jak byste hodnotil dosavadní vývoj nemocnice?

Vývoj kopíruje rozvoj společnosti a zvyšující se životní úroveň ve společnosti. V podmínkách malého města se podařilo vybudovat velké zařízení, které konkuruje krajským nemocnicím. Z privatizovaných nemocnic ve Středočeském kraji je určitě nejúspěšnější, co se týče celkového rozvoje.

Co byste označil za největší úspěch a největší slabinu nemocnice?

Největší úspěch je podle mého názoru skutečnost, že se v devadesátých letech a v prvních letech 21. století podařilo udržet základní oddělení nemocnice a po faktickém zániku berounských oddělení převzít část klientely z berounské oblasti. Za největší slabinu považuji zatím nekompletnost podoborů a absenci některých oddělení, např. urologie.

Z archivních materiálů jsme vypátrali, že v šedesátých letech pří kapacitě 250 lůžek, tj. stejný počet jako dnes, pracovalo jen 21 lékařů a asi stovka nelékařského personálu, zatímco dnes v nemocnici pracuje 120 lékařů a 400 dalších zdravotníků. Proč tak obrovský rozdíl a co se vůbec ve zdravotnictví změnilo za ty roky?

Práce v 60. letech a dnes se vůbec nedá srovnávat. Od té doby se zvýšil průměrný věk dožití a bohužel vzrostla nemocnost obyvatelstva. Nejnápadněji je to vidět například na oboru ortopedie, kde přibyly operace implantátů a umělých náhrad kloubů. Mnoho chorob se dnes léčí zcela jinak. Vzrostl i obrat pacientů v nemocnici. Myslím, že i lidé více chodí k lékařům než dříve. Za negativní považuji enormní nárůst administrativy, která zatěžuje zdravotníky. Systém pohotovostních služeb s následným volnem po nočních službách vyžaduje větší počet personálu.

Co podle vás vyvolalo současnou personální krizi ve zdravotnictví a jak s tím se vyrovnáváte? Jak vnímáte mladé absolventy lékařských fakult?

Na prvním místě si myslím, že jde o nešťastný systém postgraduálního vzdělávání. U lékařů je v současné době jednostupňové a trvá velice dlouho. Minulý systém dvou atestací, kdy splnění l. stupně opravňovalo k samostatné práci v ambulancích a odděleních, která byla pod vedením lékařů splňujících 2. stupeň vzdělání, byl podle mě efektivnější. Na druhém místě jde o tolik uváděné platy lékařů, které jsou například u začínajících kolegů za západní hranicí zhruba čtyřnásobné. Dnešní populace mladých lékařů, která má možnost cestovat a zvládá světové jazyky, má v současné době otevřené hranice a možnosti vybrat si, kde chtějí pracovat.

Působíte v nemocnici přes třicet let, v podstatě celý profesní život jste prožil zde a vaše jméno se stálo synonymem gynekologicko-porodnického oddělení. Neměl jste někdy pokušení to zkusit někde jinde?

Povahou jsem člověk, který špatně snáší všechny změny. Navíc v době, kdy se jednalo o budoucnost našeho oddělení mi všechno u nás přirostlo k srdci. Myslím, že jsem měl kolem sebe lidi, kteří byli a jsou obětaví a hodní a nechtěl jsem o ně přijít.

Kolik jste se odrodil dětí za váš profesní život?

Na to se mě ptali už mnohokrát, ale nejsem schopen to spočítat. To jsem nikdy nedělal. Několik tisíc?

Co se změnilo v přístupu maminek a celkově populace k porodům?

Když jsem začínal, o všem rozhodovali lékaři a zdravotníci. Dnes se rodiče daleko více zajímají o podrobnosti a dění  kolem porodů. V 80 letech nebyly například dovoleny návštěvy na porodnici. Dnes si to nedovedeme představit bez přítomnosti otců a doprovázejících osob u porodů. Na začátku mé kariéry rodily ženy kolem 20 roku věku, dnes přibližně o deset let později. Paradoxem je, že tehdy jsme to viděli jako negativum a dnešní stav vidíme taky špatně. Ve vyšším věku mohou rodičky doprovázet různé choroby a navíc s přibývajícím věkem se snižuje šance k otěhotnění.

Nedávno jste byl vybrán mezi TOP lékaře z celé republiky. Pokaždé, kdy se vaše jméno objevuje v sociálních mediích, se stáváte objektem uznání a obdivu. Nevyvolá to u vás pocit poloboha? Jak se s tím vyrovnává vaše manželka?

Absolutně nevím, jak jsem se do této společnosti dostal. Chtěl jsem oslovit redaktorku toho článku, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Osobně si myslím, že mezi tu elitu nepatřím. Na poloboha jsem si nikdy nehrál. Snažím se být skromný. V lékařské praxi je potřeba mnoho pokory. Nejsme všemocní, i když bychom rádi byli. Člověk je bohužel bytost smrtelná. To je třeba si uvědomit. Možná budou žít jednou lidé déle než 100 let běžně, jak se o tom mluví v prognózách. Ale bude to stát ještě mnoho úsilí a prostředků. Moje manželka si to jistě uvědomuje jako já a nijak ji to nepoznamenalo.

Jak se vyrovnáváte s různými moderními „výstřednostmi“, které se neustále objevují v oblasti porodnictví? Např. císařský řez na přání matky, porody doma atd.

Těžce snáším hlavně skutečnost, že si lidé škodí a riskují. Je to daň za to, že jsou svobodní. To jim samozřejmě přeju. Studium medicíny trvá 6 let velice často ve dne i v noci. Celý další život sbírám zkušenosti. Učíme se bez ustání a vím o mnoha problémech, kde mám prostor se ještě zdokonalit a už vůbec nevím všechno. Spousta alternativních rodičů má ale sebevědomí, že bych ho někdy chtěl mít já. Používají antikoncepci, léčbu chronických onemocnění od mládí, často i plastickou chirurgii, ale, když jdou rodit, odmítají často základní léky, které používáme. Mnohdy si nedovedou představit, co je čeká, ale vědí vše lépe než my.  Císařský řez na přání je diskutovaná otázka, za určitých podmínek se s tím asi bude muset společnost smířit. Je třeba si uvědomit, že jako nic není černobílé, i toto má své následky. Dobré i zlé. Porod doma je opak. Je to vystavení se riziku přirozené selekce.

Jaké posuny očekáváte v příštím desetiletí v oblasti gynekologie a porodnictví?     

Předpovídat budoucnost neumím. Opravdu nevím. Mám docela obavy. Přál bych si, aby stoupla porodnost, aby klesla nemocnost matek i novorozenců, aby klesl počet Císařských řezů, aby vzrostla důvěra rodičů v porodníky. Doufám, že ubude extrémně předčasných porodů a ubude vrozených vad.

Galerie