Pane primáři, působíte v hořovické nemocnici přes deset let. Mohl byste nám popsat nejdůležitější změny, které se v nemocnici za tu dobu udály?
Nemocnice v tomto období prošla a stále prochází řadou významných změn. Pokud mohu mluvit za oddělení ARO, vybudovali jsme zde oddělení, které v rámci dostupného zázemí ostatních medicínských oborů poskytuje moderní a kvalitní anesteziologickou a resuscitační péči, naše lékové i přístrojové vybavení je plně srovnatelné s velkými nemocnicemi, jsme vybaveni např. ultrazvukovými přístroji, přístroji pro náhradu funkce ledvin, moderními ventilátory a nejnovější monitorovací technikou. Také v oblasti anesteziologie nezůstáváme pozadu, např. jsme výrazně rozšířili oblast regionální anestézie o široké spektrum periferních nervových blokád. V rámci celé nemocnice došlo k nárůstu spektra a objemu chirurgické a ortopedické operativy, došlo k rozsáhlým rekonstrukcím v rámci celého areálu, celkově se zkvalitnila péče o naše pacienty.
Oddělení, které vedete, prošlo nedávno rozsáhlou rekonstrukcí. Jak jste spokojený s novou podobou ARO?
Rekonstrukce se z mého pohledu podařila. Kromě technické modernizace celého oddělení se nám podařilo provést i některé důležité stavební úpravy, které nám umožňují lepší využití stávajícího prostoru.
ARO ke své práci využívá přístroje, které se neustále modernizují. Pro jejich pořízení nemocnice vynakládá nemalé finanční prostředky. Co má z hlediska technického vybavení vaše oddělení ve srovnání s ostatními nemocnicemi?
Naše oddělení je vybaveno tou nejmodernější lékařskou technikou, kterou ke své práci potřebujeme. Nechci srovnávat nebo soutěžit, ale vlastníme nyní kompletně nový špičkový monitorovací systém, který byl na našem pracovišti instalován jako první v republice. Slibujeme si od něj především usnadnění péče o naše pacienty, jak při pobytu na lůžku, tak při transportech na operační sály a různá vyšetření.
Obsluha tak složitého technického vybavení v kombinaci s péčí o nejkomplikovanější pacienty musí být zvlášť zátěžové pro personál. Jak zvládají Vaši zdravotníci stres spojený s výkonem tak náročné práce?
Práce v našem oboru je náročná a stresující, jistě ne každý ji může dlouhodobě vykonávat. Můj tým lékařů a sester je tým profesionálů, kteří jsou na takový typ zátěže zvyklí a jsou schopni se s ním, každý po svém, vyrovnávat. Mnoho z nás se věnuje nejrůznějším koníčkům a zálibám, což nám pomáhá relaxovat a odpočívat.
Mají zájem mládí lékaři a nové zdravotní sestry o práci na tak specifickém oddělení?
Každý rok se nám hlásí noví zájemci o práci v našem oboru, náš tým se téměř pravidelně rozšiřuje o mladé lékaře a sestry v souladu se zvýšenými personálními požadavky při prudkém rozvoji nemocnice. Bohužel i my stále narážíme na dlouhodobě podceněný a neřešený problém českého zdravotnictví jako celku. Mnoho velmi schopných studentů z řad středního zdravotnického personálu i lékařů vůbec o práci v ČŘ nežádá – odcházejí rovnou do zahraničí, kde jsou za svou práci mnohem lépe oceněni.
Jak se vyrovnáváte Vy a vaši kolegové se stresovými situacemi, např. s příjmem pacientů v kritickém stavu?
Zde hraje velkou roli profesionalita. V takových situacích není čas na emoce, je nutné si zachovat chladnou hlavu, být sehraný tým a rychle se rozhodovat. Čím déle tento obor děláte, tím méně si v takových okamžicích míru stresu uvědomujete, to však neznamená, že na vás nepůsobí. O to důležitější je v naší práci odpočinek a relaxace ve volném čase.
Co podle vašeho názoru přispělo v poslední době k dalšímu posunu anestézie dopředu?
Anesteziologie jako taková se z mého pohledu vyvíjela především na poli regionálních blokád a farmakologie. K dispozici však máme také novou moderní techniku, lepší anesteziologické přístroje, možnost monitorace hloubky celkové anestezie a především pak možnost využití ultrazvuku, který výrazně přispívá ke zlepšení kvality a bezpečnosti anesteziologické péče. Přesto základem úspěchu i nadále zůstává kvalitní anesteziologický tým a jeho spolupráce s ostatními členy perioperačního týmu.
Většina kolegů v nemocnici, ale i hodně laiků Vás zná nejen jako lékaře, ale též jako vášnivého fotografa, zejména tvůrce velmi zdařilých aktů. Co Vás vedlo k tomu koníčku a kde „lovíte“ model(k)y?
Fotografování je mým koníčkem již od dětství, kdy jsem skoro na každou procházku nosil sebou fotoaparát. K fotografování aktů mne přivedl můj obdiv ke kráse ženského těla, které se snažím zobrazovat spíše v rovině poetické, než erotické. Nikdy jsem však modelky nesháněl na internetu, považuji to za neosobní a mému přístupu k fotografování to nevyhovuje. Modelky si vybírám ve svém blízkém okolí, fotografoval jsem své partnerky, svou manželku, některé kamarádky.
Jak odpočíváte? Máte nějaké další koníčky?
Ve svém volném čase rád poslouchám a skládám hudbu, hraji na klavír a na kytaru, jsem milovníkem umění a historie, především historie středověku. Již od dětství jsem také fanda do letectví a z toho vyplývá i můj časově nejnáročnější koníček, který se v poslední době stal i mým druhým povoláním. V Praze 6 jsem postavil a provozuji letecký simulátor dopravního letadla Airbus A320. Částečně si tak plním svůj dětský sen. Kromě medicíny jsem totiž vždy toužil být dopravním pilotem.
